Léto s handicapem
Je to pořád to samé. Tělo ztuhlé, záda bolí, pohybuju se často jen díky opiátům. Ale vždycky, až se nahřeju jak ještěrka, tak to jde. Funguju aspoň s těmi pišišvory co se nám motají pod nohama a my je často přehlížíme nebo rovnou, jako jeden nemotorný školník, po nich šlapeme. Jak sloni. Hovnivály údajně nevyjímaje.
Snažím se být opatrnější než ten halama a ukrutník. Je neskutečné, co života je na jednom čtverečním metru. Stačí jenom zpomalit a změnit perspektivu, třeba na úroveň velkého bílého králíka. A nestačíte zírat jaké rozotmilé anebo obludné příšerky se snaží v jednom trsu trávy, pod jedním placatým kamenem nebo ve ztrouchnivělém pařezu přežít.
Vidět a nebýt viděn, sežrat a nebýt sežrán, prchnout a nebýt chycen, ...
Tak zase k nahlédnutí něco z té drobotiny.
Fotografie k článku
Přidat komentář:
Komentáře:
Karélek l 15.07.2016 23:11
Frco, omluva za falešné nařčení šířené kopií Fabregase, každopádně doufám, že jsi mu kuličku uhnětl do patřičného - původního tvaru, myslím tomu hovniválovi.
Frca l 12.07.2016 16:44
On ten halama nezašlápl hovnivála, nýbrž jen jeho pracně uválenou kuličku trusu. To jen tak pro pořádek :-D Jinak makrosvět je parádní, o tom není pochyb!!
George von Pflegeheim l 12.07.2016 01:02
Ja, ja - zur Zeit gehe ich ins Bett.
Karélek l 12.07.2016 00:21
Ganz richtig, das wird nie besser, aber wir mussen weiter gehen
George von Pflegeheim l 12.07.2016 00:05
Ano ano - i ve stáří může člověk objevovat krásy přírody...shrbený může lépe zkoumat titěrnosti pod nohama, po kterých jako mladík nerozvážně šlapal, dívaje se v ornitologickém zanícení vzhůru do oblak.