Léto s hendikepem mě dovoluje omezené pohybové aktivity jako je válení se v trávě, posedávání po mezích a meditování na pařezech. Když se cítím přeci jenom trochu líp, tak i chvílemí pajdám za motýly nebo škobrtám za jinou drobotinou. Od určité doby zbožňuju focení kytek a pomalejších předmětů třeba housenek.
Sledování ptáků se dostalo jaksi přirozeně do pozadí a často s sebou v posledních dnech ani netahám stativák a vyrážím jen tak nelehko na lehko s triedrem. I tak mám štětstí na zajímavější věci, přestože se za nimi nijak nepachtím. Prostě si v rámci možností užívám letních rán a podvečerů. Jediné co mě zlobí jsou často neskutečná vedra a často příliš čerstvý vítr.
Předkládám několik podařenějších fotek bezobratlé drobotiny a kvetoucího sena.