Sice jsme kvůli tomu kouzlu museli trochu popojet, ale zase ne tak daleko. Jen do Rakouska.
Kousek pod Břeclaví nebo za Poštornou se totiž před několika dny objevil host z dalekého jihu Evropy. Nádherný dravec luněc šedý. Ten ani ve své domovině není nijak hojný. Takže volba programu na sobotní ráno a dopoledne byla jasná. Zkusit najít šedobílého exota, přestože už n+kolik dnů nebyl z lokality hlášený.
V týdnu jsem, ještě stihnul zkontrolovat a doložit, že je letos skutečně tzv. myší rok. Probíhá gradace hraboše polního a na tuto nabídku zareagovala většina druhů dravců a sov. Ale ani čápi a volavky nepohrdnou touto lákavou nabídkou. Něco málo jsem i okroužkoval, mimo jiné potěšil kontrolní odchyt špačka obecného po dvou letech u téhož napajedla.
Sobotní ráno nastalo - u Panoramky beru Pavla a jedeme za Tomem. Rychle přesedáme do luxusního offroadu a vijó směr Rakousy. I přes objížďku u Prušánek jsme v zahraničí coby dup. Po příjezdu na předem vytipované místo, díky Honzo, přibrzdíme u akátového větrolamu.
První pták, který se zvedá asi dvacet metrů od nás je samozřejmě skoro nezvěstný luněc. Než se vybatolíme a nachystáme k nějaké akci, je už asi dvěsta metrů od nás a snaží se opakovaně usednout na vršíček některého z akátů. Pár fotek jeho zadku mě nutí vyrazit šoulačkou za ním. Jdeme stinnou stranou aleje, takže všech asi osm pustovek, které krásně pózují v korunách plašíme a fotíme skrz stromy v protisvětle. Když konečně přejdeme na druhou stranu je po představení. Pózuje navíc opatrně jenom strnad luční a ťuhýk obecný.
Luněc šedý sedí asi kilometr od nás na vršku stromu a všechny pustovky různě zapadly do okolních travnatých ploch. Super dílo. Není nad to používat mozek, aspoň občas - říkám si naštvaně. Aspoň přes stativák se kocháme exotickým vyslancem. Je asi hodně nabuzený, i když to není plně dospělý jedinec, protože při jednom z několika přeletů vleče v pařátech větvičku jako stavební materál. (?) Kdoví, klima se nepochybně mění, otepluje se o tom žádná. Takže možná jednou ...
Sjíždíme na otočku na rybníky a nádrže u Hohenau, je tam celkem mrtvo a kroužkovací stanice má teprve před sezonou. takže jen fotíme zajímavé čapí hnízdo a vracíme se zpátky k Rabensburgu. Děláme delší kolečko po místních loukách - prvním dravcem je sice poštolka, ale v závěsu za ní nás vítá dospělý orel královský. Hezké. A když k tomu na každém kroku plašíme ťuhýka obecného, slyšíme cvrčilky říční a po počítání křepelky polní se nám pod nohama u paty hráze ozývá chřástal (taky) polní. Je to dokonalý výšlap.
Ještě narychlo za luňcem, setkání s místní kronikářkou a příslib fotek do místního zpravodaje, mnohem lepší pokoukání na kalouse pustovky a luňáky červené a potom cesta zpátky domů. S nezbytnou kontrolou opeřenců na rybnících.
Jsem rád, že překročení hranice v rámci staré dobré monarchie běžné, je stejně snadné i dnes. Jenom doufám, že skutečně vzácný host - přežije pobyt u našich jižních sousedů ve zdraví. Myslivci v této části Rakouska nemají vůbec dobré renomé a může za to řada doložených zástřelů a nálezů otrávených dravců. Dokonce i těch nejvzácnějších druhů jako jsou raroh velký nebo orel královský. Takovým lovcům zmar.