Magické jaro pokračuje

Sice jsme kvůli tomu kouzlu museli trochu popojet, ale zase ne tak daleko. Jen do Rakouska.

Kousek pod Břeclaví nebo za Poštornou se totiž před několika dny objevil host z dalekého jihu Evropy. Nádherný dravec luněc šedý. Ten ani ve své domovině není nijak hojný. Takže volba programu na sobotní ráno a dopoledne byla jasná. Zkusit najít šedobílého exota, přestože už n+kolik dnů nebyl z lokality hlášený. 

V týdnu jsem, ještě stihnul zkontrolovat a doložit, že je letos skutečně tzv. myší rok. Probíhá gradace hraboše polního a na tuto nabídku zareagovala většina druhů dravců a sov. Ale ani čápi a volavky nepohrdnou touto lákavou nabídkou. Něco málo jsem i okroužkoval, mimo jiné potěšil kontrolní odchyt špačka obecného po dvou letech u téhož napajedla.

Sobotní ráno nastalo - u Panoramky beru Pavla a jedeme za Tomem. Rychle přesedáme do luxusního offroadu a vijó směr Rakousy. I přes objížďku u Prušánek jsme v zahraničí coby dup. Po příjezdu na předem vytipované místo, díky Honzo, přibrzdíme u akátového větrolamu.

První pták, který se zvedá asi dvacet metrů od nás je samozřejmě skoro nezvěstný luněc. Než se vybatolíme a nachystáme k nějaké akci, je už asi dvěsta metrů od nás a snaží se opakovaně usednout na vršíček některého z akátů. Pár fotek jeho zadku mě nutí vyrazit šoulačkou za ním. Jdeme stinnou stranou aleje, takže všech asi osm pustovek, které krásně pózují v korunách plašíme a fotíme skrz stromy v protisvětle. Když konečně přejdeme na druhou stranu je po představení. Pózuje navíc opatrně jenom strnad luční a ťuhýk obecný.

Luněc šedý sedí asi kilometr od nás na vršku stromu a všechny pustovky různě zapadly do okolních travnatých ploch. Super dílo. Není nad to používat mozek, aspoň občas - říkám si naštvaně. Aspoň přes stativák se kocháme exotickým vyslancem. Je asi hodně nabuzený, i když to není plně dospělý jedinec, protože při jednom z několika přeletů vleče v pařátech větvičku jako stavební materál. (?) Kdoví, klima se nepochybně mění, otepluje se o tom žádná. Takže možná jednou ...

Sjíždíme na otočku na rybníky a nádrže u Hohenau, je tam celkem mrtvo a kroužkovací stanice má teprve před sezonou. takže jen fotíme zajímavé čapí hnízdo a vracíme se zpátky k Rabensburgu. Děláme delší kolečko po místních loukách - prvním dravcem je sice poštolka, ale v závěsu za ní nás vítá dospělý orel královský. Hezké. A když k tomu na každém kroku plašíme ťuhýka obecného, slyšíme cvrčilky říční a po počítání křepelky polní se nám pod nohama u paty hráze ozývá chřástal (taky) polní. Je to dokonalý výšlap.

Ještě narychlo za luňcem, setkání s místní kronikářkou a příslib fotek do místního zpravodaje, mnohem lepší pokoukání na kalouse pustovky a luňáky červené a potom cesta zpátky domů. S nezbytnou kontrolou opeřenců na rybnících.

Jsem rád, že překročení hranice v rámci staré dobré monarchie běžné, je stejně snadné i dnes. Jenom doufám, že skutečně vzácný host - přežije pobyt u našich jižních sousedů ve zdraví. Myslivci v této části Rakouska nemají vůbec dobré renomé a může za to řada doložených zástřelů a nálezů otrávených dravců. Dokonce i těch nejvzácnějších druhů jako jsou raroh velký nebo orel královský.  Takovým lovcům zmar.

Fotografie k článku