Mezinárodní den ptactva

jsem oslavil nejlepším způsobem - pozorováním ptáků. Větší část aprílového odpoledne jsem strávil na domovských rybnících - jedinou konstantou byl čerstvý vítr, jinak se počasí měnilo jak na běžícím pásu - dešťové přeháňky s dokonale zataženou oblohou střídala skoro jasná obloha následovaná krupičkovými srážkami měnícími se v bílou tmu.

U Hodonína už tradičně bylo 90% ptáků na dvou rybnících - Výtopě a "malém" Komárovském - kachny, husy, labutě a potápky dnes doplnilo první letošní hejnko 25 jiřiček obecných, vlaštovky už loví nad vodní hladinou po stovkách. Na vypuštěných rybnících nic - bahnitá poušť neláká víc než 7 vodoušů kropenatých a 8 jespáků bojovných. Zatahuje se a začíná pršet, radši jedu dál.

Bílou tmu taky vytvářela obrovská hejna racků chechtavých na Třetím Zbrodě a na Jarohněvickém rybníku. Suprovní bylo, že tato masa tisíců chechtáčů byla okořeněná dalšími čtyřmi druhy racků. Racků bouřních byly desítky a nenechali na pokoji jediného chechtáče s nějakou potravou, občas se k takové honěné přidal i některý z racků bělohlavých. Agresivita bouřních vůči chechtavým je námětem na samostatnou knihu. 

Racci chechtaví zase tvrdošíjně atakovali racky žlutonohé, krásně vybarvené kontrastně černobílé elegány. Proto je všechny řadím k subspecii fuscus. Dnes byli 3 ex. na Zbrodu a dalších (neskutečných) 12 ind. na Jarohněvickém rybníku.  To je moje maximum za celou dobu co rybníky sleduju. I když se většinou držely bokem nebo na okraji té masy racků chechtavých, jejich trvalému napadání neunikli. Přelom března a dubna je pravidelným vrcholem tahu racků žlutonohých přes naše území. Přesto mě vrtá hlavou jestli se na jejich letošním početnějším výskytu podílí bouřlivé a vichrózní počasí na pobřeží Atlantiku, které je do vnitrozemí snad zaválo. Nebo jsou tito ptáci už předem schopní "načíst" meteo mapu Evropy a hrnou to k severu přes klidnější kontinent plánovitě ?? 

Racci černohlaví splývali s chechtáči téměř dokonale, konec konců spolu oba druhy nemají rozepře a běžně vytváří smíšené páry. I dnes se černohlavci napřed prozradili typickým hlasem, pak teprve začalo moje pátrání po nich - prozradil je všechny 3 narozdíl od racka chechtavého - skutečně korálově červený zobák, skutečně černá hlava, skutečně výrazné oční proužky a v letu (všechno byli dospělí ptáci) bělostná křídla.

Kormoráni velcí těsně před západem přetáhli v počtu, který jsem napočítal na ostrově rybníku u Mutěnic na nocoviště u Dubňan.  Obrovské společenství racků dnes zůstalo zřejmě rozděleno na dvě přibližně stejně početné skupiny. Nedávno jsem psal, že rackování je pro podobně postižené individua zábava, dnes jenom dodám, že na delší pozorování je dobré si s sebou vzít něco do uší. Špunty samozřejmě použít až se vám prozradí černohlavci.

Níže přebraný text k historii vzniku oslav 1.dubna jako MDP - mezinárodního dne ptactva, který mi poskytl některý z mých přátel . Slavit něco na prvního apríla, osobně to datum beru jako lichotku, může opravdu jenom skupina cvoků a bláznů, kteří propadli ornitologii nebo ať už zájem o ptáky nazveme jakkoliv, podobných jako já.

Mezinárodní den ptactva se slaví již více než 100 let. Ptáků se týkala vůbec první mezinárodní úmluva s enviromentálním zaměřením, tzv. „Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného“, uzavřená 19. března 1902 v Paříži. Československá republika k ní přistoupila 6. 3. 1924 předpisem 205/1924 Sb. O dva roky později, 1. dubna 1906, byla podepsána „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“. A právě na památku podpisu této konvence se již od roku 1906 slaví 1. duben jako „Den ptactva“.

Zatímco o tom, že "Mezinárodní den ptactva" se slaví jako připomínka podepsání mezinárodní konvence ví leckdo, málokdo tuší, že „u nás“ je ale tradice aprílového slavení „Dne ptáků“ ještě o něco starší a sahá až do dob Rakousko-Uherské monarchie. Tradici založil slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835 - 1914), který se narodil, žil a působil v Brezně. Prvně byl „Den ptáků“ vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se „oslavovaly“ i stromy.
Jedním z hlavních cílů „Mezinárodního dne ptactva“ je obrátit pozornost k nebezpečím, ohrožujícím ptáky na celém světě a pomoci tak jejich ochraně a ochraně jejich stanovišť.

K efektivní ochraně ptactva nestačí pouhá ochrana jednotlivých druhů. Je nutná také ochrana jejich stanovišť. Proto je nutné hodnotit různé lokality z úhlu pohledu jejich atraktivity pro ptáky. Všichni víme, jak rychle z české krajiny mizí „zanedbané a zpustlé“ kouty přírody, drobné mokřady v polích, stará stromořadí a sady, vzrostlá zeleň ve městech, břehové porosty okolo toků i rybníků, litorály rybníků… Všude se staví, prostředí se „zkrásňuje“, zefektivňuje se využití ploch rybníků a polí, z „evropských peněz“ se ve velkém rekonstruují a zateplují budovy… a málokdo si přitom uvědomuje, že tím nenávratně zanikají biotopy mnoha druhů ptáků.

Ornitologové slaví svátek ptáků v terénu. Začátkem dubna je tah ptáků v plném proudu. Je to jedno z ornitologicky nejzajímavějších období: v přírodě můžeme pozorovat jak řadu zimních hostů, kteří ještě nestihli od nás odletět, tak řadu migrantů, protahujících přes naše území na svá severská hnízdiště, ale i řadu našich druhů, které se právě v tuto dobu vracejí na svá hnízdiště a někteří ptáci už dokonce naplno hnízdí.

Více informací: http://www.birdlife.cz/index.php

Fotografie k článku