Mrzne až praští, před týdnem padaly teplotní rekordy

Mrzne až praští. Před týdnem padaly teplotní rekordy a dnes ráno teploměr ukazoval -10°C a ani teď, chvilku před polednem, není o moc výš. Horší je čerstvý vítr, který dojem mrazu výrazně umocňuje. Ráno mě na firmě uvítal otužilý rehek domácí, který se také jako mnoho jiných ptáčat držel v závětří budovy. Čím ten se teď živí, to je mi záhadou.

Napřed kontroluju tzv. starou Moravu v Hodoníně, která slouží jako napájecí rameno pro dosluhující elektrárnu. Z Moravy se odklání nápustkem těsně před velkým jezem. Dnes jsou tu kupodivu jenom dvě labutě velké a asi padesát březňaček. Smutnou náladu oživil ledňáček říční, který usedl na větev ořešáku asi 4 m vysoko nad okrajem kanálu.

Balím to a jedu k zamrzlým rybníkům. Cestou k nim ještě chvilku fotím dnes výjimečně spolupracující (dosti zkřehlé a načepýřené) havrany polní. Hledají něco k snědku na větší travnaté ploše kousek od centra města. Na hrázi Písečného rybníka, kde se tradičně zdržuje nejvíc opeřenců, už operuje se svým stativákem Jarek Zaňát. Díky silnému větru se na hladině tvoří velké vlny, které nedovolí, aby rybníky zamrzly. Dnes je tu  kolem osmdesátky hus velkých, žádná límcovaná se neukázala, volavky bílé i popelavé, lysky i kormoráni velcí. Vše přibližně ve stejných počtech jako před týdnem. V průběhu sčítání přilétlo odněkud od řeky Moravy smíšené hejno racků bělohlavých i racků bouřních, kolem 16 jedinců od obou druhů. Zpoza ostrůvku vyplaval i "houser" husice liščí, jenom hvězda posledních týdnů racek malý se za celou dobu neukázal. No doufám, že se drží někde v závětří a nástup mrazů snad přečká.

Přesunuji se k Mutěnicím, v keřích kolem cesty dvakrát zahlédnu červenku obecnou. Na Třetím Zbrodě, největším rybníku soustavy v blízkosti silnice z Mutěnic do Hodonína, je dnes živo. Na vodě plave asi 100 hus velkých, vzadu u větrolamu loví pár morčáka velkého a kousek od nich podřimuje mladý turpan hnědý. Na ostrůvku za větrem a směrem ke slunci se krčí 32 volavek bílých a 7 volavek popelavých. Pod nimi, blíž k vodě, odpočívá skupinka 9 kormoránů velkých. Na zbytku soustavy kromě kachen divokých a pár labutí nic víc.  I tady jsou díky větru hladiny rybníků ještě volné.  Na zámrz nicméně netrpělivě čekáme, protože je před námi tradiční čištění a údržba ostrova racků a rybáků. Jinde a jindy k tomu napíšu více.

Po příjezdu k hlavní hrázi Jarohněvického rybníka, což je de facto silnice vedoucí z Dubňan do Mutěnic, něco velkého náhle vzlétá z travnatého pásu přímo u cesty. Oba ptáci se spustí k hladině a letí nízko nad ledem. Chvilku mi trvá určit to, že se jedná o husy běločelé. Usedly na led hned pod hrází a i po druhém vyplašení zase poodlétly nějakých 200 metrů a ihned se vydaly z ledu na travnatý pás u silnice, krotké jako někde na dalekém severu Evropy.

Na zbytku volné hladiny se pohupuje kolem 250 hus velkých, 12 labutí velkých a v zadní části rybníka jsou vidět i jednotlivé volavky bílé a popelavé. Husy běločelé tentokrát vyplašil projíždějící traktor a ony zase popoletěly pár desítek metrů a tentokát si to vyšláply přímo přes silnici směrem k lesu a cyklostezce , kde se pohodlně usadily do trávy. Okolí rybníků se stalo tradičním zimovištěm severských hus, přestože se vydávám ke sladkému domovu, jedu pomalu a čekuju okolní pole. Konečně nacházím v zeleném ozimu skvrnu velikosti ... no prostě hejno asi 890 hus běločelých, ve kterém kupodivu převažují dospělí jedinci. Moje pozorování bohužel přerušuje, dnes už po několikáté, nízko proletující helikoptéra. Vrtulník, jak jsem dozvěděl později, rušil i jiné kolegy a hlavně ptáky v širším okolí. Vyplašení ptáci se pokoušeli usednout, podle délky kroužení hejna, na dvou jiných místech, ale nakonec se zvedly a odletěly za typického kejhání směrem k jihu, možná na nedalekou pískovnu. Povinnosti volají a tak balím vercajk a vyrážím ke Kyjovu. Dnešní větrná výprava určitě stála za to.

Fotografie k článku