Mutěnické rybníky stále v ledovém objetí

...ale blátivé cesty a první malé plochy volné hladiny na některých rybnících, už naznačují, že se "pohnuly ledy".

Na Třetím Zbrodě stejně jako v pátek odpoledne napočítám přes 150 hus velkých, dnes tu nenacházím loňské místní mládě označené krčním límcem s kódem S15.  Ani labutě velké tu momentálně nejsou. Ticho ruší jen občasný skřek volavek popelavých, které loví hlavně kolem náhonů a Kyjovky. Je jich tu kolem třiceti a později se shromáždí na mohutných dubech na kraji Doubravy. Zde zřejmě nocují spolu s deseti volavkami bílými.

Když zmizel sníh, objevily se na povrchu ledu rybí těla. Na nich hodují nejenom vrány šediivky a káně lesní, ale taky hluční racci bělohlaví. Podle chování usuzuju na rodinku - rodiče s loňskými mláďaty. Staří ptáci se spíše věnují sobě a začínají tokat, zatímco stejně velcí puberťáci na ně pořád doráží a jakoby žadoní o krmení.

Na bahnech vypuštěné Mlynářky i přes určitou obezřetnost vyplaším dva vodouše kropenaté, jinak tu není nic. Probíhá zde totiž výcvik aportování asi metrového klacku z bahnitého dna. Pán je běloch v zeleném, rasu psa nejsem schopný určit - ale asi se mu v těch podmínkách moc nechce a celou akci výrazně bojkotuje, což jeho cvičitele dovádí na pokraj šílenství.

Pokračuju směrem k lesu. Nad hlavou se ozve skřivan polní a z vršku topolu se ozývá další posel jara, konipas bílý. Jenže, u něj to není až tolik jasné. protože vzápětí se odkudsi z nebes snese hejnko 12 (13) lindušek horských. Jen na chvíli sletí na bahnité dno, řvoucí nimrod je plaší, lindy odsedají do koruny stromu k třasořitce, aby po několika minutách opět odlétly směrem k Jarohněvicím. Přesně v takovém složení jsem tuto skupinu ptáků pozoroval, někdy začátkem roku, na rybníčku u bašty.

Na Bažantnici je dohromady 24 labutí velkých. Teplé počasí dělá divy a dva samci neustále terorizují všechny ostatní labutě. Ty ale nemají kam jinam, tak jejich výpady tiše snášejí anebo prostě vylezou na měkký led a postávají bokem. Žádná nemá kroužek. Možná jej měla ta, jejíž zbytky smutně zdobí hráz nádrže - jen křídla a ohryzaná mohutná hrudní kost, která to torzo drží pohromadě..

Poblíž ústí járku od Nálezných se z keře bezu černého ozývá zpěv a vábení sýkory lužní. Během jednoho týdne další pozorování, na jižní Moravě vzácného druhu sýkory. Ptáci jsou dva a celou dobu se drží v hustém porostu, snímek ani dokumentačí nemám šanci pořídit. Snad příště.

Fotografie k článku