Na rybnících se blíží konec jarních výlovů

Na rybnících se blíží konec jarních výlovů a tak je na místě o to víc častěji kontrolovat dna vypouštěných rybníků. Společenství ptáků jsou pochopitelně na takových místech pestřejší, ale nedá mi to, abych si coby "pamětník" neposteskl a nekonstatoval, že bývalo líp.

Lepší co se počtu druhů i jejich početnosti týká. Dnes už hejno padesáti jespáků bojovných bereme jako zajímavé, před 30 lety přes soustavu dá se říct pravidelně protahovala hejna několika set jedinců tohoto bahňáka. Totéž platí i o dalších druzích. Dříve pravidelně se objevující, v hejnech až dvace ex., břehouši černoocasí jsou dnes vzácností, která se na rybnících objevuje 1x / 2x za rok a většinou jednotlivě. Co do početnosti poklesly i počty protahujících racků malých a rybáků černých.

Osobně mám pro tyto změny jeden hlavní argument, bahna vypuštěných rybníků jsou, z důvodu extra intenzivního zarybnění, v podstatě sterilní hmotou. Hmotou, která nenabízí žádnou nebo téměř žádnou potravu. Během sledování bahňáků je možné pozorovat zvýšený počet ulovení drobných rybek i u druhů, které se jimi běžně neživí, jako jsou vodouši bahenní anebo jespáci bojovní.

Totéž (absence drobných živočichů) platí stejnou měrou o vodě v rybnících po jejich napuštění. Proto si taková místa migranti v paměti zařadí do škatulky "Nevhodné na doplnění energie" a po několika špatných zkušenostech se jim během tahu vyhýbají. Tolik moje selská úvaha.

Stejně tak tomu bylo dnes. Na bahnech rybníka U vrby jenom racci chechtaví, protože to mají z kolonie na Třetím Zbrodu jen pár metrů. Jinak pár březňaček, u loviště několik volavek popelavých a volavek bílých, toť vše. Bahna pátravě prohlíží a kontrolují větší racci bělohlaví a bez většího zkoumání je přeletují například vrány šedivky nebo motáci pochopi. Jedinou zajímavostí byly opakované pokusy o přistání v podání čápa černého, který si to nakonec i kvůli dvojici výrostků operujích na protější hrázi, rozmyslel a zmizel potom někde nad Doubravou.

Na Srálkovském rybníku, stále se nenapouští, se zdržují vodouši šedí, vodouši bahenní, vodouši kropenatí a vodouš tmavý. Trochu kulíků říčních, tradiční husy velké a pět husic liščích (dva páry a jeden "křen" k tomu). Husice často přeletují v rámci celé rybniční soustavy, takže se může zdát, že je jich tu mnohem více. Dnes jako bohus navíc, jen díky stativáku, nacházíme spolu s Markem Paličkou, s bahnem dokonale splývající kolihu velkou, hlasově se prozradí až když přeletuje na jiný rybník.

Nad Bažantnicí se objevil luňák červený, zakroužil - zapískal - elegantně nabral výšku a zmizel směrem k Jarohněvicím. Tady, ale i jinde, už je možné vidět rodinky husy velké se zlatohnědými housátky.Rodiče jsou ostražití a většinou už před příchodem pozorovatele odvádí mladé do bezpečí.

Závěr dnešního exkurzu potěšil nejvíc. Hrdinou posledního střihu byl zdánlivě obyčejný druh. Běžný ovšem v jiném prostředí a jiných nadmořských výškách, než je našich 176 m.n.m. Tím druhem je konipas horský a hnízdí asi už třetím rokem kolem hlavní výpusti rybníka. I dnes jsem zaregistroval samečka se zobákem plným larev pošvatek. Pravidelně v asi 10-15 minutovém intervalu zaletuje ke hnízdu s mláďaty. Kupodivu jsem ani jednou neviděl jeho družku. Je možné, že v tomto chladějším počasí asi zahřívá mláďata a shánění potravy je tak plně v režii samečka.

Fotografie k článku