Na skok k mlhavým nádržím

jsem se dostal a po dlouhé době navštívil místa birdwatcherům zaslíbená. Jenže jak už jsem napsal  - počasí po ránu nadějné, se v devět rozhodlo vrátit k šedi a mlze.

Ale když už člověk někam vyrazí tak nemá hořekovat, ale těšit se a radovat o to víc z toho, co mu ten nahoře v dané chvíli umožní. Na šakvickém sile jsem kromě domácích holubů a několika kavek neviděl nic. Dravci se na scéně objevili až před Strachotínem, kde hned tři poštolky obecné posedávali na špičkách trnek a meruněk lemujících cestu k obci. Zraky upřené k zemi, oči jim div nevypadly z důlků během pátrání po hraboších.

Dolní nádrž (novomlýnská) je, alespoň z pozorovacího bodu u Strachotína, absolutně prázdná a ptáků prostá. To už jsem dlooouho nezažil. Jednou z možných příčin jsou desítky lodiček a loděk s tichými blázny, jak se říká kolegům z Petrova cechu. Musím uznat, že se aspoň jim daří a u několika z nich vidím pěkně velké obecné - štiky i candáty.

Stejně prázdno a mrtvo je taky na hrázi mezi dolní a střední zdrží, tedy lépe řečeno na vodní hladině kolem této velice rušné silnice. Na stromech a podél břehů ostrůvků kolem kostelíku sice odpočívá a posedává téměř 600 kormoránů velkých a ještě více kachen divokých. To je ale vše. Větší skupiny ptáků se občas vynořují z oparu na vodě na opačné straně horní zdrže - až někde kolem Brodu nad Dyjí.

I když času není nazbyt, vyrážím tím směrem. Po příjezdu na místo činu, toho rozhodnutí nelituju. Jako první mě vítá pár hoholů severních, následovaný smíšeným hejnem poláků chocholaček a lysek černých. Všichni ptáci se neustále potápí a jak o život se krmí - zřejmě slávičkami. Nejen kachny samy mezi sebou, ale i hejnka racků bouřních a racků chechtavých, se snaží vždy hned po vynoření sebrat kachnám pracně ulovenou kořist.

Po chvíli směrem k východu přeletí ojedinělá hejna hus velkých i hus běločelých. Je úsměvné, že až během asi třetího počítání hojně zastoupených potápek roháčů, jsem si relativně blízko břehu všimnul dvou "jiných" potápek. Byly to dvě potáplice severní.

Oba ptáci, poté co si mě oťukali, začali lovit v těsné blízkosti propusti. Když jsem potom dřepl na kamenitý okraj propusti - lovily několikrát nějakých 15-20 metrů ode mne. Ta méně opatrná se dokonce jednou vynořila snad tři metry ode mne - ani jeden z nás na tu situaci nebyl připravený. Potáplice reagovala rychleji než já. Navíc ji její družka už poněkolikáté varovala hlubokým hrdelním hlasem. Po celou dobu focení bohužel bylo zataženo a velice špatné světelné podmínky. Tak přikládám aspoň dokumentační snímky tohoto severského hosta.

Cestou zpět v polích před Pasohlávkami natrefím na ťuhýka šedého a několik kání lesních. Každý lovec na svém odsedátku, na keřích bezů černých, rostoucích uvnitř betonových skruží.

Krátká kontrola už napuštěného Vrkoče nepřinesla kromě 16 racků bělohlavých nic podstatného. I když, vlastně zajímavá byla potyčka strakapouda velkého a drozda brávníka v koruně starého dubu, rostoucího na hrázi rybníka.

Fotografie k článku