Naše límcované husy jsou pořád tady

Je pátek, silnice směrem na Dubňany pořád uzavřená, mám dvě možnosti jak se dostat do Kyjova. Volím zkratku - je to sice dál, ale zato horší cesta.

Jenže je na ní většinou možno vidět zajímavé věci. Tak například na ostrůvku Třetího Zbrodu to dnes byly mimo dvou rodinek racka černohlavého, taky tři mladé husice liščí a neúnavně lovící hejnko dvaceti rybáků černých. Staří ptáci už jsou v prostém šatu, ale i tak se dají snadno odlišit od letošních mladých.

Poslední asi tři nebo čtyři páry rybáků obecných ještě krmí malá mláďata v prachovém peří. Ty už se motají na nepříliš bezpečném území pláže, lemující větší část ostrova. Občas se po nich i přes dozoro rodičů ořene některý z racků chechtavých. Zblízka si je přichází prohlédnout špacírující slípka zelenonohá. Po celém obvodu ostrova se to i teď přes den hemží hryzci vodními. teď už vím komu ptaří ty desítky nebo stovky nor, které jsme na ostrově nacházeli během zimních menežmentových brigád.

Právě při tomto přemítání narážím ve stativáku na první límcovanou hsu nakonec jich během hodiny dám dokupy celkem sedm. Ptáci pospávají ve skupině kormoránů velkých a kachen divokých, celý ten mišmaš doplňují labutě velké. Zatím se tedy drží na rodné hroudě a přeletují maximálně na rybníky k Hodonínu anebo na Jarohněvický tajch.

Fotografií mobilního fotografa, který vyplašil celé zbývající hejno hus velkých se pro dnešek loučím s Muťkami. Nad lesem neskutečně agresivně a vytrvale útočí dva mladí pochopi na dva samce včelojeda lesního. Dochází k tělesným kontaktům a vzdušným akrobaciím. Včelojedům se z místa vyloženě nechce, ale nakonec to vzdávají a odplachtí směrem k Dubňanské hoře.

Na Jarohněvickém stejná seszava opeřenců jako bšhem posledních kontrol. Hus velkých kolem čtyř až pěti stovek, i tady kachní rodinky everywhere, ale nejvíc potěšila pestrá kolekce bahňáků.

Letní tah už se rozjel a k běžným druhům jako jsou vodouši bahenní a vodouši kropenatí, nebo nyní hojným pisíkům obecnýma kulíkům říčním, se přidávají i vzácnější exempláře - vodouši šedí nebo jespáci bojovní. Perlou dnes ale byl pravděpodobně samec jespáka křivozobého. Východosibiřského arktického druhu, dálkového migranta stále ještě víceméně v rezavém svatebním šatu. Samečci na hnízdištích stráví zhruba jeden měsíc a začátkem července už se zase vydávají na cestu do subsaharských zimovišť. Samičky hnízdiště opouští zhruba koncem července a nakonec ještě trochu později táhnou k jihu letošní mláďata. 

Takováto taktika je běžná u většiny druhů bahňáků dalekého severu. Arktické léto je krátké. Právě proto většina druhů už během tahu toká, vytváří páry a hnízdně se ladí. K zahnízdění po příletu na hnízdiště dochází běhen několika dnů. A pak už to jde ráz na ráz. Samečci, které jsme zastihli na tahu na bahnech našich rybníků během května jsou v půli července zase zpátky.

Fotografie k článku