Je půle března a v podmáčených polích a lánech to žije a kypí. Tisícihlavá hejna hus jsou očividně nervózní a neklidná. Ptáci neustále přeletují sem a tam, nejen díky cíleným náletům malé Cessny. Je na nich vidět puzení k odletu na hnízdiště někde daleko v tundře ruské Sibiře.
Pořád se navzájem nahání, štípou zobáčkxy a jsou výrazně hlučné. Jejich pisklavé kejhání je v okolí vesnic slyšet v těchto dnech i nocích neustále. Při dalším náletu hrozím na hrdinného pilota pěstí, k mému překvapení vidím za okénkem typický Topolánkův pozdrav, který okamžitě opětuji. Akú požič, takú vráť.
Je to divný druh zábavy nejen u tohoto aviatika, ale například i ze strany "větřákových" paraglajdistů od Mutěnic. Ti zase občas záměrně nízko přeletují rybníky a kolonii racků na ostrůvku Třetího Zbrodu.
Ale zpátky do polí. Společnost už husám dělají desítky čejek, skřivanů a konipasů - počty hřivnáčů jsou směšné ve srovnání s dobou před ... no prostě když jsme s ornitologií začínali. Nějak se mi poslední dobou znám že dřív bylo všech opeřenců víc a u hřivnáčů si za tím stojím. Na jaře i na podzim nebyly vzácností hejna několika set až tisíců ptáků. Teď už zaujmou i hejna několika desítek jedinců. No jo co naplat - možná tak jak jsou sterilní bahna intenzivních rybníků pro bahňáky, tal jsou sterilní plochy intenzívních lánů a polí pro holuby.
Už několik dní pasu po kulících zlatých a pořád jenom čejky sem tam proložené bekotou nebo jesbojem. Jsem si na závěr dovolil malý rébus pro pokročilé.