Nezider jaký jsem ještě neviděl

O víkendu jsme společně s kamarádem Milošem vyrazili k Neziderskému jezeru. Hlavním důvodem a tahákem byl aktuální výskyt až 20.000 jeřábů popelavých. Předpověď počasí ne úplně exkluzívní, ale zatažená dopoledne a protržená odpoledne nás přesvědčily.

První varování: V mlze jsme z Kyjova vyrazili a v mlze jsme do cíle cesty po necelých třech hodinách jízdy i dorazili.

Druhé varování: Obligátní návštěva mola a majáku v Podersdorfu, rozsáhlé plochy obnaženého dna jezera, hladina vody asi o jeden metr níže.

Třetí varování: Mladík za info pultem v info centru v Illmitz, se při dotazu na ptáky a vodní plochy v národním parku nesměle pousmál a řekl, že všechny See i Lacke jsou suché a bez vody. Jedinou atrakcí jsou tak slety a rozlety oněch jeřábů a prý nejlepší je to u pozorovatelny ve stepi pod Apetlonem.

Osobně jsem měl velkou chuť to otočit a odpoledne jet zpátky, ale když už je zaplacený nocleh a když má Miloš na autě to jízdní kolo, tak to prostě nešlo vzdát. Z centra sjíždíme na Darscho, prý snad tam by mohlo něco být. Ano, padající mlhou orošené popraskané dno jezera. Po jeho okraji a v okolí protahují desítky drobných pěvců. Lindušky luční, strnadi rákosní, konipasi bílí, pěnkavy obecné a jiní.

Po příjezdu ke věži nacházíme příjemnou pracovnici správy národního parku, ta tu dnes se stativovým dalekohledem opodál drží stráž. Má službu. Vedení parku totiž operativně reaguje na neobvykle početný výskyt jeřábů a když už tu jiní ptáci v podstatě nejsjou, snaží se lidem nabídnout aspoň tuto atrakci. Napřed naznační, že jsem přikvačili brzo, protože představení začíná až kolem páté odpolední. Smutně naznačí, že na maďarské straně je to s vodou lepší a sousedi dokonce zaplavují Meksikopusztu uměle z blízkého kanálu. Vzdušnou čarou 2-3 kilometry po silnici asi 10x tolik. Vyrážíme téměř ihned.

Mezi Sarrodem a Fertoujlakem je živo. Hned po zaparkování nám nad hlavou přeletí dvě menší skupiny jeřábů. Odevšad se ozývají kolihy velké, pískají lindušky rudokrké, čas od času se kdesi opodál vznesou obrovská smíšená hejna hus. Převažují drtivě naše husy velké, ale slyšet i vidět už jsou i husy běločelé. Nicméně i tady je sucho nad popukaným dnem mokřadu nahání samice krahujce samici jestřába. Té se podáří rychlým manévrem se přehoupnout přes pás rákosu a v momentě zvedá do vzduchu asi 60 čejek a 40 koliv. všechno to odlétá do přilehlých pastvin. Podél kanálu přeletují dva kormoráni malí.

Místní kovbojové v mohutných off roadech nahání stepní skot, aby jej přesunuli na jinou pastvinu. Kravám se moc spolupracovat nechce a překvapivě svižným během z chystané kapsy vždycky nějak proklouznou. Stádečko buvolů u pozorovatelny je těchto manévrů ušetřeno a tak se v poklidu pase ve společnosti několika volavek bílých. Na vršíčku proschlého opolu sedí dospělý orel královský a sleduje ten mumraj pod sebou. Právě za jeho posedem se neustále přesunují velké skupiny jeřábů a hus. Nejméně tři tisíce jeřábů a možná stejný počet hus potom nacházíme v polích jižně od statku. Jsou hodně daleko a jsou nesmírně ostražití.

Jedeme na slet na nocoviště v Rakousích. Pod pozorovatelnou, upravenou pohraniční hláskou z éry studené války, se už motá kolem dvaceti lidí. Všichni s triedry a foťáky netrpělivě čekají. Zbytečně. Až do tmy se kromě přeletu několika pilichů a kání  neděje nic. Zklamané ticho přerušuje jen hlučná rodinka poštolek a sem tam trylek a pískání chocholouše. Buvoli i stepní skot se stahují k farmě, odjíždí zbytek nejnatěšenějších lidí a nakonec i promrzlá instruktorka z NP.  My se za úplné tmy taky odebíráme k našemu nocovišti penzionu u Haiderů.

Během i po standartní snídani řešíme co dál. Inverze je snad ještě silnější než včera. Mrholení přechází v drobný deštík. Navrhuju plán - přístaviště v Illmitz, potom vyhlášené dropí a orlí louky Ferto-Hansag mezi obcemi Andau a Tadten. No a nakonec Zicksee u St.Andrae - hluboké jezero, kde určitě bude voda a ptáci.

Přístaviště je na tom stekně jako to u Podersdorfu, lodě leží na bahně, provoz ukončen. V přístavu jen poletuje smíšené hejno konopek, stehlíků a vrabců domácích. Neustále hledají něco na zub v trávě a mezi oblázky na obnažených plážích. Sem tam mezi budovy z jezera zaletí osamělý racek ať už chechtavý nebo bělohlavý. Smuténka.

Mlha houstne a my během chvilky najíždíme na okružní trasu v Hansagu. Z dálky je slyšet střelba, je sobota den lovu. Na stovkách balíků sena posedávají desítky kání a poštolek. Občas zmerčíme ťuhýka šedého. Těsně před jižní velkou pozorovatelnou v průseku zahlédnu nějaké větší nízko letící objekty. Zařvu na Mildu ať brzdí a už jen stačím sledovat do dáli odlétající tři dropy velké. Ptáci mizí za stádem krav a budovou farmy. Tak to je teda vzpruha v tom momentě jsme plni nasazení a energie. Jenže kromě pár hejnek mlynaříků, několika strak a šedivek už nenacházíme v loukách vůbec nic.

Dole u hraničního kanálu a mostu přes něj nacházíme zvláštní suvenýry, pozorujeme několik labutí velkých, volavek popelavých a jednoho kormorány velkého. Když obsadíme severní pozorovatelnu prolétne daleko od nás směrem na východ, k lesu dospělý orel mořský. Po dropech není ani památky. Poslední šancí na focení a pozorování tak zůstává rozsáhlé jezero Zicksee. 

První co vidíme, jsou lidé vracející se suchou nohou od ostrova uprostřed "vodní" nádrže, pro nás je to jasný signál. Dáme sváču alias oběd, sedáme do auta a dost naštvaní se vracíme na Moravu.

PS: Dle slov oné službukonající děvy, letitý srážkový deficit a nadměrné užívání vody pro zavlažování v zemědělství, hlavně v zelinářstí a sadařství, vedly k výraznému až dramatickému poklesu hladiny spodní vody

. V ploché krajině okolí jezera, tak pochopitelně vyschly všechna mělká jezera. Problém už je tak vážný, že se jím intenzívně zabývá centrální vláda. Bohužel žádná ze zainteresovaných stran zatím, zdá se, nechce  a nehodlá ustoupit a uskromnit se. Bez zeleniny, ovoce a vína to nejde, bez jezer(a) a turistů, ale také ne.  

Fotografie k článku