Novoroční příměstský birding

Jak na Nový rok atd etc blablabla - prostě a takže pod tíhou tradice a omšelého rčení jsem dopoledne vyrazil na výšlap. Plány smělé, ale inverze vlezlá a světlo jak v nějakém noir filmu ze středověku, mě přivedly ke změně trasy. I tak jsem ve finále po více než čtyřech hodinách natrajdal křížem krážem kolem deseti kilometrů. 

Ale po pořádku vůbec první pták letošního roku byl alexandr malý s malým "a". Chová jej kdosi v sousedství a ten exot prostě nezavře zobák. V městském parku u altánového krmítka bylo několik běžných druhů pěvců včetně červenky obecné. Všechno to po minutce vyplašila dost drzá veverka, která si dřepla doprostřed pultu a nemínila se odtud hnout. Ještě v parku zapisuju strakapoudy- obecného i jižního. V centru jen letmo kuknu na deniště kalousů, kam se chci na závěr dne podívat na rozlet.

V Polámaných přibývají na seznamu další druhy sýkor a hýlové, mlynaříci, hejnko strnadů prohnala samice krahujce a v polích směrem ke Kelčanům pozoruji poštolky obecné a káně lesní. Beru to kolem Rocha a nad Slíny, kde tradičně loví ťuhýk šedý. Na proschlém ořechu u posedu vartuje káně rousná. Různě kolem cesty se drží hejnka vrabců polních a ruderály oživují skupinky stehlíků a konopek. Velice málo jsou k vidění zvonci zelení. Ve  vinohradech a na zbytcích hlohů se krmí kvíčaly a kosi černí. Dnes jsem na mnohem vzácnější cvrčalu neměl štěstí.

Směrem k polnímu letišti přibývá kání lesních, přletuje většinou směrem k Miloticím několik pilichů. V akátovém lesíku je asi nějaká chůze krkavcovitých. Napřed odsud vyplaším dva krkavce velké, aby vzápětí na jejich místo zasedlo kolem třiceti strak a více než devadesát "šedivek". Mezi nimi jsem ještě, když se koupaly a pily z polní louže objevil nejméně jednu vránu "černivku".

V polích je mokro, spodní patra stromů jsou orošená a kape z nich voda, horní část stromů je ojíněná s ledovou námrazou. Podobně se v posledních dnech mění i povrch podmáčené půdy. Přes poledne blátivý, po zbytek dne pokrytý tenkou ledovou krustou. Asi proto většina kání i poštolek prožívá zlé časy, ptáci sedí apaticky, načepýření a evidentně šetří energii. A když už vyrazí lovit, tak berou zavděk třeba žížalou, jako poštolka, kterou se mi  podařilo s touto neobvyklou kořistí zachytit. 

V polích pod letištěm nacházím volavky popelavé a bílé, působí na mě jako soubor prokřehlých baletek, vysoko nad nimi sem a tam přeletují husy. Podle hlasu jsou to smíšené skupiny hus běločelých a hus velkých. Odkudsi od severu přeletí i pět labutí velkých. Letí zřejmě tam, kam mám namířeno zítra i já.

Za soumraku se vracím do města. Rozlet kalousů nezklamal - dnes proběhl plynule a "přehledně", takže vím, že na tradičním místě momentálně během dne spí přes padesát těchto nádherných stvoření. Místní lidé pokud o nich vůbec ví, jejich přítomnost tolerují a pokud vím, tak i jejich hotel - velký smrk je již "úředně" evidován a je pod nepsanou ochranou.

Zítra se  chystám k vodě, no možná taky k ledu - každopádně jsem zvědavý jaké druhy tam na mě čekají. Už teď se na to těším. Inu ptáci mají křídla a o nějaké to překvapení není nikdy nouze. Tož birdu zdar.

Fotografie k článku

Komentáře: