Celou střední Evropu sužují už nějakou dobu šílené vedra. V takových hicech klesá aktivita ptáků na bod mrazu. Ornitologa by v tom horku ven nevyhnal.
Dlouho už jsem venku nebyl a tak jsem vzal zavděk i kratší návštěvou oblíbených míst. Na rybnících teď desítky kachen vodí nevzletná kachňata různého stáří. Začaly to březňačky, za nimi nastoupily zrzohlávky rudozobé a teď je všude plno poláků velkých i poláků chocholaček. Když se mezi nimi motají rodinky potápek malých a potápek roháčů doplněné famíliemi lysek černých, tak na hladinách menších rybníků s hustými porosty rákosu není k hnutí.
Platí to hlavně pro téměř všechny Výtažníky a Josefa s Mlynářkou. Mnoho párů potápek roháčů k mému překvapení opět inkubuje a je na začátku hnízdění. Potápky malé přináší drobotině různé pamlsky a pilně učí dorost co je do žaludku to nejlepší - jsou to různé drobné rybky a larvy vodního hmyzu.
To hemžení jak jsem s úžasem zjistil pozoruje ze střechy mého auta domácí holub. Musí mít nohy z nějakého tepelně vysoce odolného materiálu. Po zkoušce teploty vlastní rukou, jsem uznal, že by volské oko bylo hotové do pár sekund. Nakonec holub odletěl a já se přesunul od Mutěnic k Mistřínu.
Hned po zastavení u cementárny - betonárny jsem zmerčil velké hejno špačků obecných. Odhadem nějakých deset tisíc jich soustavně v přesně organizovaných houfech a vlnách pročesávalo travnaté plochy u bažin, potom se přesunulo do písčitého pole a na okraj lesa a nakonec zase skončilo poblíž mokřadu. Celou tu dobu na ně dorážel mladý moták pochop a svoje štěstí evidentně zkoušela i káně lesní. Skutečný poprask mezi špačky způsobil přelet ostříže lesního. Podle chování ptáků to vypadalo, že by na lokalitě mohli i nocovat. Plochy rákosin se tady za poslední roky výrazně zvětšily, vodní hladina je celý rok vysoko, tak proč ne.