Podvečerní procházka zasněženými pláněmi

nemůže uškodit.  Bílá zimní nálada se tuto zimu na Slovácku vytvořila vůbec poprvé. Navíc z míst, které jsem se chystal navštívit jsou z poslední doby relativně zajímavá pozorování dravců.

Před odjezdem z firmy proto volám jejich autorovi Alešovi, jestli by nechtěl špacír po Sedmirohých provést se mnou. Domlouváme se na srazu za 15 minut, rychle sedám do auta, abych to z Hodonína vůbec stihnul. Přeci jenom silničáři po tom dlouhém nic nedělání mají se sněhovými "přívaly" plné ruce práce. Výsledkem toho je u většiny řidičů jízda se staženým zadkem ráno i pozdě odpoledne. Při průměrné rychlosti kolem 40 km/hod.

Ale nakonec to zvládnu v pohodě a ještě před setkáním s Aldou mě za Vacenovicemi přeletuje krkavec velký. Dvakrát se nade mnou zatočí a mizí někam k Okorálům. Teď to tak nevypadá, ale tito - mezi myslivci tolik oblíbení - černí krasavci, začnou s hnízděním co nevidět. Nedávno jsem na Pálavě poblíž Klentnice sledoval silné náznaky toku a obsazování hnízdiště.

Začíná se smrákat, přestože se slunce po mnoha dnech pokouší prorazit šedou dekou na obloze. Jdeme polní cestou směrem k Čerto(p)brdu. Hned na úvod pozoroujem neurčeného sokola na drátech VVN, po chvilce v pozadí nad lesem několik kání lesních. Mihne se první samec motáka pilicha. Zpozorujem prvního ze dvou přítomných ťuhýků šedých.

Z biopásů vyplaší malá hejnka i jednotlivce strnada rákosního další samec pilicha, je to pták v šatu 2. zimy. Takže žádný bělostný elegán, ale takový šmudla. Chvíli předtím prohnal samečka poštolky obecné. Pořizuju prachbídné dokladovky té honičky. Poštolka mezi tím třepotá nad polem, pod ní nervózně přeletuje hejno dvaceti konoipek obecných a další strnadi rákosní, těch je tu dnes celkem nejméně osmdesát. Je to výrazně méně pěvců než v předchozích zimách. Důkaz toho, že biopásy by zasloužily po několika letech neúdržby, zase oživit novým výsevem. Jinak nebudou zcela plnit svoji funkci. 

V bodě otočení u polního járku vyplašíme straku obecnou a ve vrbových keřích spočítáme kolem patnácti strnadů obecných. Rýhou teče něco málo vody, ale podobných zdrojnic je v okolí víc. Toto ve spojení s činností několika bobřích rodin na Vacenovickém potoku způsobilo několika hektarový rozliv v okolních polích. Teď je ještě sevřený ledem, ale i tak už lokalitu navštěvuje hejno dvaceti hus velkých a průběžně ji kontrolují.

Pod třepotající poštolkou sedí na drátě malý dravec, určitě to není krahujec obecný, který před minutkou zase prohnal obezřetné strnady. Je to sokolík, když se draveček za chvíli spustí dolů a přímočarým letem klesá k obci, je naše domněnka potvrzená, byl to dřemlík tundrový z kategorie F/juv. Zimní host, možná z hodně  dalekého severu

V poli za silnicí k Ratíškovicím poskakuje a popoletuje minimálně 72 vran obecných. Šedivky se tu shlukují před odletem na nocoviště. Aleš mě sděluje, že stejně jako piliši mizí vrány většinou směrem k Jezeru a dál nad Doubravu. Zatím marně se snaží jejich nocoviště dohledat. To už se ale krajina záčíná topit ve tmě. Vracím se k autu a loučím se s pocitem, že i krátká hodinová procházka může přinést spoustu hezkých pozorování.

Fotografie k článku