Potápeční páteční odpoledne

Trochu zmateně vypadající název dokonale vystihuje hlavní událost dnešního dne. Občas se to tak nějak sejde a člověk má možnost i v našich končinách, přijít k zážitku, který se hned tak neopakuje. Dnes u mě tento stav nastal, za moji pozorovatelskou praxi teprve po několikáté.

Napřed jsem s počínající chřipkou v kloubech letem světem prohlédnul bahna, která jsou k mání na Písečných u Hodonína. Zdálky slyšitelný hlas tokajícího páru husic liščích, ani přeletující orlovec říční, ani skupinka immaturních racků bělohlavých, kteří se perou o položivé kapříky.   Nejvíc mě upoutal a potěšil, absolutně tichý - rybák velkozobý - důstojně podřimující mezi racky chechtavými. Jako vždy jej prozradil sytě červený zobák, za který by se nestyděl ani sněhulák z nějaké TV reklamy. Pták evidentně odpočívá zřejmě po delším přeletu a užívá si slunečních paprsků. Moc aktivní není, občas po mě hodí očkem a pak zase pospává.

Popojíždím proto dál.

Na Třetím Zbrodu u Mutěnic standartní uvítání, ostrov plný ptáků, Na kolonii odhaduji nejméně 1500 párů racka chechtavého. Celá ta bílá masa je v neustálém pohybu, ptáci se perou a páří a křičí a prohánějí, co chvíli se jak na povel zvednou ve formě obrovského bílého mraku do vzduchu, aby v mžiku zase pokračovali v tahanicích na zemi v kolonii. Až se divím, že jsou volavky, kormoráni a husy schopni v tom mumraji odpočívat a spát.

Jenom kachny, pořád v druhově pestré (10) skládance, se drží víc na vodě nebo po obvodu ostrova. Taky husí rodinky se radši drží stranou toho mumraje. Pro mě novým druhem je pár husice nilské, který se odkudsi vynořil, velkým obloukem husa v závěsu s houserem obkrouží celý rybník a zmizí z dohledu.

To proto, že jsem během jejich sledování narazil na skupinku ptáka letošního roku - potápky černokrké. Ptáci jsou zcela přepeření i v přechodovém šatu. Stranou od nich se drží ještě jeden pár - vybarvený a nevybarvený jedinec. Samozřejmě ve větších počtech jsou na vodě roháči, neschází ani potápky malé.

Pořizuju pár dokumentačních snímků a šinu si to k sousednímu rybníku U vrby. Ten je před výlovem na bahnech. I tady napřed slyším husice liščí, na bahnech sečtu kolem tisícovky racků chechtavých a se štěstím mezi nimi najdu i dva tenkozobce opačné. Jejich hnízdiště je pod vodou, tak si ptáci zatím doplňují na tahu spálené kalorie. Zpoza orobince se zvedá čáp černý, zdá se, že starý známý s bílým plastem - co se nezdá je směr jeho odletu - rozsáhlý lesní komplex Kapánsko.

O chvíli později na okraji soustavy potkávám Toma Baldriána, děkuju za instalaci návodných ochranářských cedulí, které žádají návštěvníky o nevstupování na vybrané příčné hrázky. Z loňska s nimi máme dobré zkušenosti. Hlásí mě, ža na hnízdišti je jediná černokrčka. Tak mu pro změnu melduju, že na Třetím Trodu je jich šest a ukazuju mu náhledy na displeji foťáku - a v tom cosi uvnitř sepnulo. Ten letmo shlédnutý krajní pár byl najednou nějaký jiný. Vybarvený pták, zdá se mě najednou, víc do dálky svítil, než černokrčky ze sousedství. Tom se mě ptá jestli jsem neměl i tu potápku rudokrkou. Tvrdím, že neměl (taky chyba).

Není mě zrovna do skoku, ale přesto se ještě i s Tomem vracíme na hráz Zbrodu. No a po několika nejistých komentářích a váhání, s velkým přispěním klíče od Svenssona, můžeme volat další lidi, ať se přijedou podívat na čtyři (pět) druhů potápek z jednoho místa. Už společně s Ondrou jsme za chvíli uznali, že nejcennější byla možnost srovnání přechodných šatů u obou těchto podobných druhů. A že je to pěkný oříšek, i když jsou ptáci pěkně po světle a je k dispozici relativně dobrá optika.

Nicméně se potvrdilo, že Svensson je (ne) skutečně dobře zpracovaná určovací příručka, která podchycuje i na první pohled "zvláštní" detaily. O nich si člověk myslí, že mu v terénu nebudou k ničenu, do doby než zjistí pravý opak.

Tělo bolí víc a víc, jsem utahaný, tak se loučím a mířím do peřin. Až druhý den na monitoru PC, jako už tradičně nacházím na jednom ze snímků i potápku rudokrkou.

Už jsem v jeden den viděl na tahu například všechny u nás běžné druhy rybáků Chlidonias, dokonce tři druhy kulíků Charadrius, x- druhů jespáků rodu Calidris; ale dnešní pozorování je snad ještě překonalo - pět druhů potápek rodu Podiceps - nejsem si jistý jestli něco takového ještě zažiju.

Fotografie k článku

Komentáře: