Přání otcem myšlenky

aneb neznalost ptáků neomlouvá. Hodně často vedeme dišputace o tom, kolik nových druhů za posledních několik let přibylo do seznamu naší avifauny. Jak se různé faunistické databáze stávají pro mnoho pozorovatelů ptáků doslova kolbištěm. Místem, kde prezentují svoje úlovky velice často doložené různě zdařilými fotografiemi nebo videozáznamy.

Lidi mají relativně více volného času, téměř neomezenou možnost informačních zdrojů a kanálů, široký výběr pomůcek nezbytných pro pozorování ptáků - dalekohledy, monokuláry, fotoaparáty a k dokonalosti dovedené určovací terénní klíče - dnes už díky- bohu  přeložené do naší rodné řeči.

Přesto a proto o to víc mě udivuje (v posledních dnech obzvlášť) řada záznamů i s fotodokumentací raritních a neobvyklých pozorování - nevím jestli je to soutěživostí nebo nerozvážností anebo je to projev čirého ignorantství. Každé začátky jsou těžké, učený z nebe nespadl aj. atd. apod.

Jenže s ohledem na výše uvedené faktory prostě pozorování rákosníka pokřovního s hezkými snímky budníčka, pozorování ťuhýka menšího a pěnkvy jíkavce v jeden den, během tzv. hodinovky - tady nezávidím zpracovatelům hnízdního atlasu a další jiné pokroutky jsou do nebe volající blbosti. Znovu - každé začátky jsou těžké, učený z nebe nespadl aj. atd. apod. - v době facebooku, internetu a jiných komunikačních médií je potřebná diskuze, porovnání, ověření nebo poskytnutí rady otázkou několika minut.

O to víc mě čílí, když autor takového pozorování, pokud jeho opravu (například na avifu) vůbec provede, jenom suše reaguje: " aha, no tak to nebyl orlosup, ale jenom poštolka"...

Vždycky se mě vybaví takový trdloidní text, který jsem po delším hledání vyhrabal z jednoho starého deníku. Neznám jejího autora, ale úvaha se týká toho, jak by bylo fajn, kdybychom znaly jenom:

TŘI DRUHY PTÁKŮ

Occamova břitva:" Když už vůbec něco škatulkovat, tak podle co nejjednodušších kritérií !" - Příkladem elegantní, pragmaticky jednoduché a jednoznačné klasifikace je zde předkládaný nový systém ptáků, v němž se podařilo omezit počet druhů na tři:

1. Kukačka (Cuculus). Ta se pozná podle toho, že dělá kuku kuku.

2. Čáp (Ciconia). Ten drží zobák.

3. Všechno ostatní je velmi proměnlivý druh cvrličník pišťucha (Pipiarius tibicen).

Na dalším zjednodušení klasifikace se pracuje. Přesto už tato metoda má spoustu výhod. Například je použitelná v každém zeměpásu, ptáka nemusíme pro determinaci pracně lapat, když náhodou najdeme mrtvolku, můžeme ji dodatečně určit analýzou DNA (což dobře potvrzuje variabilitu cvrličníka). Prostě dá se tím dělat docela solidní globální věda, zvláště po nedávném objevu, že cvrličník taky občas drží zobák. Ale co hlavního: v každém okamžiku lze zaznamenat výskyt alespoň jednoho druhu, což dosavadní taxonomické systémy neumožňovaly. Otevřete okno a poslouchejte. Správně ! Všude čáp a v pozadí občas také cvrličník pišťucha. 

:

Fotografie k článku