Prdvočing na konci babího léta

Můj věrný dopravce, hotel a fotokryt v jednom "pažout" před časem odešel, odešel doslova žehem. Poté co vyhořel ve smyslu zkratu, vznícení a efektního požáru elektroinstalace jsem jej byl nucen odevzdat na jedno nejmenované vrakoviště.  Od té doby jsem nucen cestovat veřejně a hromadně, což je v současnosti dost risky způsob přepravy a za ptáky vyrážet častěji pěšky nebo kolmo. K posledním dvěma možnostem v posledních dnech nebylo moc vhodné počasí, bo jsme tady na Slovácku několik týdnů pořádně neviděli Slunce, naše jasné.

Celková depréze a nas..ost ještě násobená sladkobolnými zmatenými počiny našich nejvyšších zvolenců, ale lidi někam ven doslova žene. Ono taky kam jinam, když všude jinde, aby s sebou člověk tahal manuál co a jak se smí nebo nesmí. Jebal to pes.

Deštivé počasí nejen že způsobilo nedobré dpzrávání na vinicích, ale taky posunulo průběh "babího" léta. Už když jsem vjel do prvního tunelu cyklostezky Mutěnka bylo to zřejmé. Poslední admirálové a paví oka šmejdí kolem náspu bývalé železnice, její svahy jsou pokryté miliony lesknoucích se vlákem pavoučích nití.

Všude v polích je mokro a vlhko, na mnoha místech stojí kukuřice po kolena ve vodě, sedláci obsékají plochy zrnin kam až je pevná půda pustí. No myslím, že lepší podmínky si zimující severské husy nemohly přát. Ano husy běločelé už jsou na rybnících, zatím v ne moc velkých počtech, no dorazily. Probíhající sezona výlovů obnažuje dna rybníků. Ne všude takové plochy nabízí něco jiného než právě jen to bahno. Možná proto, samo beru v potaz pokročilou roční dobu, jsem dnes z bahňáků našel jen dvě čejky chocholaté, A to mě na ně ještě předem upozornil Ondra. 

 Volavky, racci a kormoráni mají žně a je to vidět na jejich narůstajících počtech. Během jejich svátku obžerství občas nechají člověka přijít na dostřel a dovolí pořídit jiné než dokumentační obrázky. Kdybych po nich střílel namísto foťáku nějakým olovometem, asi bych si přišel na zajímavý vedlejší příjem. Ale středověké manýry způsobu boje proti "škůdcům", se mě netýkají. Větší radost mám z kormoránů a volavek s kompletními zobáky.

Se štěstím jsem se na zpáteční cestě dostal do blízkosti nádherně vybarveného poláka malého. Původně jsem totiž naháněl dost plachou potápku rudokrkou - prostě když čekujete roháče, mějte zapnuté alarm čidlo na ty se žlutým zobákem. Potápka roháč se žlutým zobákem bývá dost často potápka rudokrká :-). Takže při asi čtvrtém objetí části rybníka najednou z úzkého lemu rákosu vyjela na hladinu malá kačenka s bílým očičkem. Po asi dvaceti metrech se natočila na pravobok a dala mi šanci pořídit pár snímků. 

Na tradičním místě jsem našel celkem cca patnáct lindušek horských, jedna z nich má zvláštní kresbu - široký černý pás - na levé straně břicha. Ptáci jsou momentálně v menších hejnech na více spuštěných rybnících. Na grupu devíti lind na rybníku Josef to neúspěšně zkusil krahujec. Jeho pozornosti unikla i dokonale maskovaná sýkora koňadra. Zdržel jsem se řešením jednoho vodosprávního problému a proto jsem na nocoviště kormoránů malých dneska už nejel. Jako svištící Esposito jsem rychlostí blesku, předjeli mě jen tři inline bruslaři, razil domů, .... na jedno čepované, .... na to mám velkou chuť.

Fotografie k článku

Komentáře: