Rád bych se zase podíval k mulberry tree

... toto přání vyslovil kamarád Daniel z Ostrovů, během našeho posledního výšlapu. A tak jsem mu jej těsně před jeho odjezdem domů splnil.

Stará moruše, o které je řeč, roste na vátých píscích nedaleko velké pískovny a v pozdním létě je ohromným lákadlem pro mnoho druhů "mlsných" ptáků. Vloni v létě nám to předvedlo nejméně osm sojek, které její plody přitahovaly jak magnet rýsováčky.

Cestou k ní jsme zkontrolovali všechny čtyři obsazená čapí hnízda, pořídili jejich fotodokumentaci. Na skok jsme se zastavili na bývalém cvičišti kousek za Bzencem. Kromě nejméně osmi o překot "lidlujících" dydlušek, se nám předvedl i sameček bramborníčka hnědého a z lesa se naplno nesl zpěv lindušek lesních i rehků zahradních.

Přesunuli jsme se ke Stolářce, na její hladině už se pohupují obě hnízdní plošiny. Voda jim sahá těsně k čáře ponoru, protože na každé z nich je během našeho zírání přibližně kolem třicet rybáků obecných. Dohromady se tedy pokouší vydobýt si tu prostor ke hnízdění nejméně 60 těchto elegantních, ale ukřičených krasavců.

Jinak se ptačí osádka rybníku příliš neliší od mojí poslední návštěvy, hladina je očividně prázdnější. Částečně je to tím, že hlavní tah kachen už pominul a dílem i tím, že značná část ptáků už začíná hnízdit a sedí tím pádem na snůškách. To platí i o vrabcích domácích, kteří zhusta okupují dolní patra čapího hnízda na komíně místní farmy. Čápice sedí jako přibitá a její druh stojí na stráži opodál.

Zato čápovi na komíně kotelny lesnického učiliště na Přívoze, přiletěla družka teprve předevčírem. Když si pospíší, ještě mají šanci časový skluz dohnat.

Procházíme úsek přírodní památky od vjezdu do pískovny až po Janův most. I přes čerstvý vítr, je v povětří množství motýlů a jiného hmyzu.  Trsy kvetoucích rostlin jsou plné desítek modrásků a kněžic a muchnic a páteříčků - jak se dozvídám Angličani jim říkají "soldier beetle". U jednoho z pařezů opět nacházíme, po nedávném požáru,  ohořelé nosorožíky kapucínky. O to víc potěšil proletující živý jedinec následovaný dalším bzučivým obrem - roháčem obecným.

Nad námi zpívají skřivani lesní, proletí ostříž i jeden z prvních letošních včelojedů. Na kraji lesa se mihne dudek chocholatý. O pár minut později na cestě zblízka pozorujeme dokonce kompletní pár, během cupitavého pobíhání a hledání potravy. Samozřejmě, že v tom okamžiku mám nasazený makro objektiv. Než nasadím ten správný, dudky vyplaší nízko letící sojka pronásledovaná nějakými drobnými pěvci.

Daniel se tetelí blahem, narozdíl ode mně měl na svém Nikonu setovou třístovku a fotečky už na malém displeji vypadají nadějně. Ukazuji mu možnou podporu místní populace, pomocí vyvěšování budek. Stejně jako já, si Dan všimne nepřirozené suché větve na vedlejším stromě. Vracíme se z lesa zpět na světliny, všude pod nohama se to hemží ještěrkami - zelenými i těmi obyčejnými. Jakoby na rozloučenou, mě na rameni přistál nádherný brouk krasec měďák a nedaleko od něj nacházíme úplně "čerstvého" lišaje - zřejmě borového.

Míiíme nenápadný strom, fotka a lístek do alba na památku. Cestou zpět kontrolujeme několik hnízdních stěn vlhy pestré. Ani na jednom místě se tito "papagáji", jak jim říkají cikánské děti na východním Slovensku, ještě neobjevili. Čas na drobné úpravy hnízdních stěn se krátí. Vlhy už se musí v nejbližších dnech objevit. 

PS:  Opět jeden malý důkaz toho jak je svět malý, nářečně se morušovníku na Horňácku údajně říká malperňa. 

Fotografie k článku