Šardická hodinovka a potom z polí k životadárné vodě

Dnes jsem si velice rád přivstal a už kolem páté ranní jsem provedl jednu z novinek současného hnízdního mapování tzv. hodinovku. Moc jsem si od ní v typické zemědělské krajine nesliboval. Ale nakonec jsem zvlněnou krajinu kolem Šardic a Hovoran opouštěl příjemně překvapený se 32 ptačími druhy na "kontě".

Pestrost ptačího sdružení tu zřejmě pozotivně ovlivňuje velký počet biopásů - travnatých stuh, často osázených liniově ovocnými stromy. Opticky rozbíjí "nudné" intenzívní stahektarové lány na sousedních katastrech. Přitahují mnoho druhů polních ptáků.

Teď navíc je většina pásů čerstvě posečených a leží na nich pokosy sušícího se sena. Tyto plochy jako magnet lákají různé druhy dravců - běžných poštolek obecných, kání lesních nebo motáků pochopů. Ale zaletují i méně běžní včelojedi lesní, luňák červený a dnes jsem zase pozoroval pár vzácných motáků lužních za okolností nasvědčujících možnému hnízdění.

Při odjezdu se na scéně z ničeho nic objevuje rodinka krkavců, která vyhnízdila v lesíku pod Stavěšicemi. Podrážděně na jejich přítomnost reagují nejenom dravci, ale i jejich příbuzné šedivky a straky obecné.

Slunce začíná pálit a jám nabírám kurs rybníky a lesy kolem nich. Tam se pokusím dohledat nějaké záležitosti a využít jejich stínu, který umožňuje s menšími útrapami mapovat i déle do dopoledne. Na okrajích lesa a podél polních cest potěší hejnka vrabců polních. naopak jako jinde na jižní Moravě je zarážející absence bramborníčků černohlavých a nedobrý pocit mám i z letošní bídné početnosti rehků domácích.

Na deponii rybníka u Dubňan se u posledních trsů zeleně krčí obrovská mláďata racka bělohlavého. Rodiče je neustále chlácholí kontaktním hlasem, Důvod je zřejmý. V současnosti jsou na jejich rodném ostrůvku v absolutní přesile rybáci obecní. Těch zde hnízdí nejméně 17 párů. Při každém příletu dospělého racka k mláďatům, se i tento zdržuje na samém jeho cípu. Trvá pokaždé několik dlouhých minut, než se bílé mračno útočících rybáků obecných zklidní a usadí na svá místa. A to jsme měli strach, jak si rybáci se zabijákem ze sousedství poradí. Vypadá to tak, že dobře.

U Mutěnic už je hic, jenom rychle proběhnu obě vrby a zbrod.  K vidění jsou rodinky poláků i zrzohlávek a březňaček. Na malé vrbě množství labutí i racků, mezi nimi čejky a dokonce dva vodouši tmaví. Přeletují husice liščí, louka je čerstvě posečená, pase se na ní hejno špačků obecných a opakovaně ze země plaším žluny zelené.

Stejně jako ráno v lese pozoruju několik rodinek strakapoudů velkých s vyletěnými mláďaty. Hodně potěšilo pozorování strakapouda prostředního, který si pochutnával na dužnině třešní, ne na peckách, jediného stromu rostoucího na hrázi u rybníku Za vrbou.. Toto zřídka popisované chování, se mě bohužel díky velice špatnému světlu nedaři nafotit tak, jak bych si představoval. Přitom se hodovalo více než minutu a asi 4-5 metrů ode mne.

Hnízdo moudivláčků lužních z vrby U vrby zmizelo i s větvičkou. Mám nepříjemný pocit, že jej nějaký "sběratel" domů přinesl i se snůškou vajíček nebo s mláďaty ... ještě se na skok zastavím zkontrolovat luňáky červené i luňáky hnědé (vše je v pořádku a probíhá jak se patří dobře)  a potom, sakramentsky vyhládlý, si to šinu k nedělnímu obědu.

Fotografie k článku