Za ptáky do Svaté země I.

Postupně vložím několik dílečků o naší cestě za ptáky - tentokrát do Izraele. V osvědčené sestavě a opět díky dokonalé přípravě a menežmentu ze strany Toma jsme 21. března první jarní den vyrazili do oblíbené Blavy za osvědčeným dopravcem Ryanair. Hojně v tomto příspěvkování využiju se svolením jejich autora - texty jednoho z účastníků zájezdu.

Hodně expresivní a extrémní výrazy nevypípám, ale vytečkuju ... pro sichr.

Zbytek výpravy se začíná sbírat v 3:15 v Kyjově, já jsem na řadě jako poslední. Spí se mi stejně mizerně, jak vždy když se vyráží někam takhle brzy. Proto když se blíží očekávaný příjezd posádky, v 3:45, vynosím veškerou bagáž před dům. Je jasná, velmi chladná noc. Vydechuju do noci páru, když mi zvoní mobil – vyjíždíme z Kyjova… cože?? Teprve??? No, pak ti to vysvětlíme. Vysvětlení bylo celkem prosté. O jako obvykle zaspal. Naštěstí máme dobrý časový buffer, takže krátce po čtvrté vyrážíme směr Bratislava. Cesty jsou prázdné, v 5:30 parkujeme u letiště a po šesté už kupujeme malé občerstvení. Prvním novým druhem připsaným v zahraničí je tedy zlatý bažant. Bratislavské letiště je málo frekventované a tak za chvíli poznáváme spolucestující. Je tu velká skupina slovenské cestovky pořádající cesty po svaté zemi – nechybí několik jeptišek a farář. Všichni mají kolem krku taštičky s dokumenty, Ká v nich tedy ihned odhalí bandu ornitologů s dalekohledy… To tam bude teda dobrý nával, když jenom ze Slovenska tam jede tolik lidí… Realita je naštěstí jiná. Přesto dva ornitology potkáváme – je to Jiří Horáček, předseda faunistické komise ČSO s kolegou.

Krátce po poledni dosedáme na runway letiště Ovda. Je to primárně vojenské letiště, které přijímá i civilní lety. Pro odbavení je tu maličká příletová hala. Vstupní procedury jsou velmi rychlé a tak už za chvilku sedíme v autobuse, který nás dopraví do centra Eilatu k autopůjčovně. Už od vysednutí z letadla hledáme první ptactvo. Prvním druhem je vrabec domácí, který obývá palmy v okolí letiště. Jenom co autobus vystartuje, vidíme s A v křoví timálii šedou, tedy první lajfík zájezdu! Cestou také vidíme ptáky, ale ukazuje se, že s tou determinací to nebude až tak jednoduché a domácí příprava pomůže jen zčásti. Na plotě sedí bělořit, kterého neurčíme, dále podivný vrabec kterého taky neurčíme a pak vrána, kterou Ká identifikuje jako vránu tlustozobou, což je druh který neexistuje…

První cesta vede do obchodu. Hledání supermarketu bylo dost napínavé. Sice podle mapy najdeme nákupní zónu, ale všechny nápisy jsou jenom hebrejštině. Po zastávce u stavebnin a prodejny nábytku konečně nacházíme potraviny. Nakupujeme vodu, pečivo a pivo, vybíráme z bankomatu šekelíky. Cena piva v obchodě nás dost příjemně překvapí – v akci jsou 4 piva za 10 NIS (asi 65Kč), ale i samostatné plechovkáče se dají pořídit za 5NIS.
Proviant na pár dnů je zajištěn, tak hurá na ptáky! Zamíříme do birdcentra, tam je to prý super. Ká navrhuje, že tam můžeme i přespat, vůbec tam s tím nemají problém. Paráda! Cestou potkáváme další městské druhy ptáků – špačky Tristramovy, bulbuly arabské a taky vrány, teď už správně určené jako domácí. Birdcentrum je vlastně hustou vegetací porostlý kus země sousedící s odsolovacími nádržemi. V areálu je několik pozorovatelen. Začneme se procházet a je to fakt paráda! Už před centrem vidíme čejky trnité a taky rybaříka jižního. Ve stromech a křovinách to pak žije budníčky balkánskými, pěnicemi (většinou pokřovky), vidíme prinii obecnou a další. Ptáci se objevují jakoby odnikud, ohromující je jejich množství. Na nádržích pozorujeme několik druhů bahňáků – kulíky říční a písečné, jespáky bojovné, malé a šedé, pisily a také trojici lyskonohů úzkozobých. Podivnou volavku na malém ostrůvku po chvilce bádání určujeme jako světlou formu volavky západní. Zapadající slunko barví okolní hory do ruda – krásný konec prvního dne.
Když se setmí, začneme přemýšlet o noclehu. Na plotě centra je velká značka přeškrtnutého stanu, takže s tím spaním asi trochu problémy mají. Interiér informačního centra obsahuje monitor zobrazující bohatý kamerový systém v celém parku… tak asi nebudeme dráždit. Nakonec ulehneme v malé pozorovatelně asi 100m od centra. To je v pohodě, usneme hned, jsme unavení a ožralí… prohlásil O.

Asi jsme byli unavení a ožralí málo. Spánek by se dal označit jako indiánský – spánek – bdění – spánek a tak pořád dokola. Důvodem by rachot z Ejlatu – diskotéky a silný provoz na silnicích, silný nepříjemný vítr, celonoční aktivita pisil (kterým k ránu neřekl nikdo jinak než pičily) a pak taky komáři. Když si Ká stěžoval, že ho koušou, O mu poradil ať si „namaže rypák bahnem“… Bear Grills by byl nadšený.
V 5:30 jsme už všichni vzhůru a sbalení a přesouváme se zpět k birdcentru. Tam už to žije nejenom ptáky – kolem se potulují skupinky birderů. Areál je takový přirozený hub pro všechny ptákomily v okolí – kromě pozorování se dá posedávat ve stínu na lavičce, občas s někým pokecat nebo jenom tak civět na cvrkot kolem. K dispozici jsou také toalety a pitná voda, ideální základna pro divoké kempery jako jsme my.
S vyčištěnými zuby se přesouváme na North Beach – severní pláž. Je to nejsevernější výběžek Rudého moře a tak tam lze zastihnout vzácné hosty z Afriky nebo jiné exotické migrující druhy. My máme štěstí „pouze“ na racka bělookého. Po pláži se plouží další birdeři, rybáři nahazují pruty a to v těsné blízkosti obrovských hotelových komplexů nadnárodních řetězců.
Asi po hodince na pláži vyrážíme do hor nad Ejlat podívat se na pověstnou migraci dravců. Vyškrábeme se na Mt. Yoash ze kterého je výhled do širého okolí. Pouhým okem nevidíme nic výjimečného, ale pohled do dalekohledu odhalí několik desítek vírů dravců stoupajících v termických proudech. Někdy jsou vidět stovky jedinců, většinou kání lesní ruských. Nebem táhnou také luňáci hnědí, vidíme i několik luňáků červených. Táhnou čápi černí i bílí. Novým druhem pro všechny je orel stepní kterého vidíme hned několikrát. Ptáci jsou bohužel dosti daleko nebo vysoko, ale i tak je to mimořádný zážitek. Dalším novým druhem je bělořit kápový. Prohlížíme si bytelně opevněnou hranici s Egyptem a také hradům podobné strážní hlásky na Egyptské straně. Přemýšlíme, že kromě zlobivého souseda drží takový plot v uctivé vzdálenosti také zvířata a jejich přirozené migrační cesty jsou tímto přerušeny.
Později se k nám přidávají dva birdeři z Walesu a průběžně několik rodinek místňáků. Někteří se ptají where are you from, óóó czech republic, krásná země a krásní lidé. Aha, asi byli v Miloticách – řekne na to A. S pobavením sledujeme výletníky z řad ortodoxních židů. Ty pejzy jsou fakt super komický účes, zvlášť když je má celá rodinka.
Na kopci se taky rozhodneme co dál. Zpátky do města už nepojedeme – v půjčovně to asi nemá smysl, jenom bysme ztratili další čas a hlavně nervy. Vyrazíme tedy rovnou dál na sever.
Další zastávkou jsou Seifims Plains. V poslední době hojně navštěvovaná lokalita křovinatého vádí. Jedeme jenom chvilku, pak odbočujeme z hlavní cesty a parkujeme ve stínu vzrostlé akácie. Pozorujeme koroptev arabskou a také prvního skalníčka černoocasého. Další ploužení se křovinami nepřináší nic nového. Je krátce po poledni, slunko peče a všude je klid. Velmi aktivní jsou motýli, kterých je na křovinách ve vádí spousta. Znovu vystopujeme párek koroptví arabských a užijeme si krásné pozorování zblízka. Také natrefíme na párek bělořitů pouštních. Vysmažení od slunka nasedáme znovu do auta a zbytek vádí pozorujeme z okénka. Narazíme znovu na pana Horáčka, který nás upozorní na dva samce bělořita černohřbetého. Bohužel, skřivani několika druhů, které jsme očekávali na základě reportu Petra Podzemného, se nekonali. Vedro je pěkně únavné – jenom co vjedeme zpět na silnice, posádka na zadních sedadlech upadá do hlubokého komatu. I řidič A vejrá jak sůva z nudlí. Zastavujeme ještě u letiště Ovda) kde jsme včera z autobusu zahlédli timálie šedé. Dnes je nenajdeme, birdlist obohatí bělořit pustinný a šedý.

Po napůl probdělé noci by to chtělo něčím nakopnout. Zajedeme do restaurace u kibucu Neot Smadar, jakože na kávičku. Dáme kafíčko a pivo – stojíme u pokladny. A se nabídne, že to zatáhne a pak si to rozpočítáme. Ale prý má jenom sto šekelíků a obává se, že si s tak velkou bankovkou nebudou vědět rady nebo nebudou mít zpátky… Ninety nine, pronese suše pokladní, A vytrhne stovku a vrátí mu malý stříbrný šekelík. Hm, tak tohle není levný kraj… S nákupem sedneme na zahrádku, stíněnou hustou vegetací. V křoví to žije a všude kolem poletují nádherně zbarvené hrdličky senegalské. Pěkné to tam je… Promiňte pánové, ale my budeme zavírat… A kdy jako… No teď…Aha.
Ještě že nás vyhodili – nad obzorem se vyhoupne krásný samec motáka pilicha. Tak toho jsme tu nečekali! Jdeme zpátky do auta a je jasné, že destrukce zadního nárazníku není zdaleka u konce. Povolily úchyty na celé levé straně a uprostřed se otevřela nehezká prasklina. No nazdar. Jestli jsou ti půjčovně z...i (dá se z principu očekávat), tak nám to přišijou jako nic. Nárazník poléčíme stříbrnou lepicí páskou, ovšem nepříjemný pocit z tohoto harampáku se s námi táhne celý zájezd.

Naštěstí jsou tu ptáci a my jsme zpátky v Ovda valley. Jedeme kousek po hlavní cestě a pak odbočíme směr Shaharut. Po pár stech metrech zastavujeme u mostu, pod kterým se drží voda a v jehož okolí je spousta zeleně, včetně vzrostlých stromů. Ptáků je všude plno. Pozorujeme skřivánky krátkoprsté, hejno vrabců plavých, desítky bělořitů různých druhů a mnoho dalších. Místo se vzrostlými stromy je plné pěnic a budníčků. Bohužel, migrující ptáci se skoro vůbec neozývají a tak se dost trápíme s určováním. Nejvíce je určitě pěnic pokřovních, vidíme i hnědokřídlé a několik pěnic dlouhozobých. Ozývají se jen slavíci. Budníčci jsou většinou balkánští nebo menší – další neurčujeme. Spolehlivě naopak určíme několik strnadů šedokrkých. Krásní ptáci! Nad údolím krouží orlík krátkoprstý. O vyšlápne křepelku. Při přejezdu do tábořiště zastavujeme u hejnka stepokurů korunkatých – vůbec se nebojí a z auta si je krásně prohlížíme. Tak to bylo super.
Tábořiště je jenom velký plac zbavený velkých šutrů. Postavíme stany, sedíme a plkáme. Stmívá se brzo, krátce po šesté je už tma. Po deváté už ležíme ve spacácích a do usnutí to trvá jen pár vteřin.

Ráno se O ještě řehtá jak kůň. Líčí nám večerní etýdu z našeho stanu: Dobrou noc. Dobrou….raz, dva, tři CHRRRRRR!
Ráno je o poznání veselejší. V noci sice byla dost velká kosa, ale relativní dostatek spánku nám vlil do žil novou energii. Nejprve v nedalekém křoví honíme prinii křovinnou. Asi půl hodiny se nám daří zahlédnout ji pouze a pár vteřin při přeletu z křoviny do křoviny. Nějaká fotka nebo „nice display“ – to fakt nehrozí. Má ale velmi charakteristický zpěv, to nejde poplést.
Zajedeme znovu k mostku, co jsme byli včera. Je krátce po šesté ráno a vádí už se hemží birdery. Není divu – keře a stromy jsou plné ptáků. Setkáváme se se starými známými z předešlého dne, nové druhy žádné. Přejíždíme k odpadním nádržím v Neot Smadar. Část areálu se předělává na jakýsi parčík. Nevím, do jaké míry lze parkovými úpravami dosáhnout toho, aby tam chodili lidi. Sedimentační nádrže totiž smrdí jako prase… Každopádně dostatek zeleně a voda lákají ptáky – obligátní čejky trnité a pisily doplňují modráčci, vlaštovky a břehule. Na stromě chvilku pozorujeme hýla pustinného a v křoví odhalíme cvrčilku slavíkovou. Pobaví nás cedule – Sewage water – do not drink! Nevím, koho by napadlo napít se z nádrže evidentně plné… odpadu.
Pokračujeme v cestě dál po silnici 40. Je sobota a tak je možný vstup na vojenskou střelnici Ha Meshar). Je to pouštní biotop, po nedávných deštích krásně rozkvetlý. V pláních vidíme skupinky birderů. Vplujeme do prostoru a za chvilku pozorujeme první druhy. Vrabce plavého určujeme až po chvíli. Spolehlivě ho totiž zaměním se strnadem lučním a tvrdošíjně trvám na svém. Až Svensson, který podobu se s. lučním vyloženě zmiňuje, mě přesvědčí. Také bádáme nad zajímavým zpěvem, za kterým stojí skřivan pruhoocasý. Krásné pozorování, nakonec ho vidíme i zblízka. Opět potkáváme birdery z Walesu – hledají kalandru dvouskrvnou, bohužel marně. Odpoledne musí být v Tel Avivu na letišti. Tak zdar chlapi, snad příště… Na další druhy už tolik štěstí nemáme, skřivan tlustozobý ani růžkatý se neukazují. Je vedro jako v pekle, ale mezi nádhernými pouštními květy čas letí jako blázen.
Vyrážíme dál na sever, další zastávkou bude vádí Nekarot, odkud hlásili dobré pozorování Martin Hrouzek a Tom Grim. Začíná trochu pršet, na obzoru se válí hrozivá černá mračna. Moc se nevzdalujeme od auta, pozorování není nic moc…
Dále na sever – dostáváme se na spodní hranu kráteru Ramon a po působivých serpentýnách stoupáme na jeho hranu. V městečku Micpe Ramon se zastavujeme na benzínce, doplnit pohonné hmoty a taky něco málo zásob. V sobotu jsou zavřené všechny obchody, takže pivko jenom jedno, zato krásně chlazené. Cena 18 šekelíků (asi 110 Kč) za plechovku Carlsbergu je fakt soda… Odpoledne postupuje a tak už jedeme rovnou do cíle dnešní cesty. Nizzanou jenom projedeme, u silnice pozorujeme hejnko hýlů pustinných. Zastavujeme až u pozorovatelny vybudované ze starého vagonu na náspu historické a již zrušené dráhy. Cílovým druhem jsou dropi hřívnatí a běhulíci plaví. Běhulíky vidíme celkem brzy, ale drop nám zůstává skryt.
Pokračujeme dál do Ezuzu, kde na místním piknik place rozbíjíme stany. Nad hlavami nám proletí velké hejno stepokurů krásných, v pláni nad kempem pozorujeme orebici čukar. Lavečky a stolek zajistí důstojné místo pro večerní drink a moudré rozpravy. V noci to začíná žít – nejprve se ozve sýček. Hoši pořizují fotky tohoto parádního ptáka v jeho světlé formě. S přibývající tmou se ozve i sova pálená a nakonec i výreček malý. Hitem večera je ale vytí šakalů, kteří začínají své žalozpěvy v celém okolí. Jsme v blízkosti hranice s Egyptem, po cestě kolem tábořiště projíždí každou chvilku vojenský jeep. Posádku tvoří většinou ženy, teda spíše dívky, pro něž je vojenská služba v Izraeli povinná. Tmavovlasé štramandy v uniformě a samopalem v ruce působí zatraceně sexy, zvláště A začíná výt jako ten šakal.
 

Fotografie k článku

Komentáře: