Tam za vodou v rákosí

... to šustilo a praskalo a skřípalo tak, že jsem se ve svém lehkém polním krytu úkrytu vrtěl jak na obrtlíku. A stejně mě to nebylo nic platné, protože hlavní hvězdy podvečera se kolem mě objevili krátce a jako naschvál tak blízko, že jejich snímky dodávám bez ořezu.

Portrét nádherného srnce, který vylezl tak šest metrů ode mne z orobince, pak přišel asi na metry tři. Potom jej něco "zradilo" a ten borec profrčel zpátky do hustého podrostu tak těsně kolem krytu, že se mi pootočil objektiv na stativu. 

Hned na to vyšla na pláž kmotra liška, to ona byla asi příčinou úprku srnce, a motala se taky hóóódně nablízko, jenom když si poodběhla pro ruční letku volavky snad na hraní, tak se mi do hledáčku vlezla celá. Jak tiše se objevila, tak tiše zmizela.

No a potom přišli na řadu ptáčci. Ke již přítomné posádce přilétly už jenom jedna volavka popelavá, jeden čáp černý, jeden racek chechtavý a malé hejno čejek. I přesto se mě loučení s bažinkou před zítřejším odletem do pouště velice líbilo. Tam si sladké vody asi moc neužiju. Už abych byl zase zpátky.

Fotografie k článku