Trajdání po polích kolem Milotic

Původní plány na tuto neděli byly jiné a atraktivnější, jenže bolavá noha a ponurá klenba nebeská plány upravily. Po zralé úvaze jsem pokoupil sváču u místního Vietnamce, chlebík a malou čabajku "jen tak na sup",  jak řekla milá asiatka a hurá do polí kolem Milotic. Na Sedmirohých je ticho a pusto. V oraništi už bez sněhové pokrývky se motá několik kohoutů bažanta spolu s dvojicí šedivek. Přeletí malé hejnko stehlíků. Přeletí stříbrný samec pilicha s kořistí v pařátech.

Rybník je zamrzlý a v jeho okolí stojí za zmínku jen pozorování strakapoudů malého a prostředního. Normálně vybarvený sameček, ne takový exot jako byl doložen nedávno v Hodoníně. V zámecké bažantnici zase "jen" šplhavci, na seznam přibývají žluna šedá a strakapoud jižní a několik málo sýkor koňader a modřinek. Jinak ticho též. Nezvyklé.

Přesunuji se tedy jižně od obce a tam je to úplně iné kafe. Naproti prasečáku sedí na drátech VVN kromě asi 150 holubů domácích, taky asi 150 holubů doupňáků. S těmi domácími je na jednom sloupu jejich úhlavní nepřítel - sokol stěhovavý. Samovolně mě naskakuje obraz nažraného lva procházejícího středem stáda pakoňů. Holubi možná poznají jestli je dravec hladný, každopádně určitě ví, že pokud jej nemají v zádech a ve vzduchu, nemusí se jej bát.

To už ale slyším husí kejhání a najednou se mi nad hlavou objevují různě velká hejna hus běločelých létající sem tam v okruhu asi jednoho kilometru. Nakonec ptáci sedají do polí u Kyjovky, mířím tam, ale ještě před mým příjezdem se všech těch asi pět tisíc (číslicemi 5000) ptáků zvedá a usedá do pole směrem k lesu na pískách. Husy stejně jako stádo srn asi vyplašil příliš barevně oblečený cyklista, který v tom mrazivém poledni svištěl po místní cyklostezce a pak to vzal zkratkou polní cestou. Pozoruju tu sešlost z velké vzdálenosti, dokud po necelých deseti minutách nenastal další poplach. Nízko letící identifikovatelný objekt - Cessna z polního érportu - opět záměrně plaší husy. Nevím co jim to přináší za uspokojení. Každopádně ptáci se znovu přesunují jen pár set metrů bokem, tentokrát sedají do ozimu poblíž Písečné na Hrubých loukách. A tady zdá se našli konečně klid. Vytváří spolu s hejnem labutí velkých, roztroušenými volavkami bílými a volavkami popelavými lovícími hraboše polní pestrou pozorovací scénu. Jedna z volavek je okrášlena červeným plastovým kroužkem, ten je ale nemožné na tu dálku odečíst. Tisíce hus běločelých doplňují desítky hus velkých a jednotlivé husy polní / tundrové.

To, že je v širším okolí Milotic momentálně dostatek hrabošů potvrzuje pozorování desítek kání lesních, dvou kání rousných, deseti poštolek obecných, dvou motáků pilichů a tří ťuhýků šedých. Ano, i ťuhýci šedí loví z třepotavého letu hlavně hraboše. Nakonec ještě na skok mířím na pískovnu u Mistřína, téměř celá hladina je zamrzlá. Podle vrstvy hovínek na ledě kolem volné hladiny usuzuju, že sem minimálně přes den husy létají - vykoupat se a napít se. Možná tady část z nich i nocuje. I během mé návštěvy jsem napočítal do dvaceti běločelek a stejné množství (zřejmě místních) hus velkých. Kachen divokých je výrazně míň, asi jsou přes den na nedaleké říčce Kyjovce. Cestou k městu u vepřína mi nad hlavou přeletuje sokol stěhovavý, tentokrát k smrti vyděsil místní šedivky. U sedá na vedlejší sloup. Známá lidová písnička by se dnes musela upravit na:

"Sedí sokol na konzoli, preberá si drobné perí".

Fotografie k článku