Tři druhy rorýsů ke snídani

Takové menu jsem měl v jedenácti dnech rodinné dovolené, ale to bylo asi tak (nebo téměř) všechno co mě jih chorvatského pobřeží letos nabízel. Rorýs obecný a rorýs šedohnědý se v městečku zdržovali po celé dny. Rorýsi velcí se objevovali skoro pravidelně jenom v ranních hodinách a potom zmizeli. S nimi na větší část dne mizely i zbývající druhy rorýsů, aby se nad městem objevily až v odpoledních hodinách. Jestli odlétali někam výš do svahů pohoří Biokovo nebo až za hranu hor  (?) nad planinu, to nevím. Prostě přes největší vedra po nich dole u moře nebylo vidu - slechu.

Rozlišit r. obecného a r. šedohnědého není vůbec jednoduché, ale tréning dělá mistry a tak jsem si po několika snídaních namlouval, že už jsem se celkem "zorientoval". No popravdě řečeno nebyla to úplně pravda. Pro mě asi nejlepším rozlišovacím znakem bylo skvrnění spodiny těla, tvar křídel, velikost světlé skvrny pod zobákem a už méně tvar hlavy a způsob letu.

I tak jsem si ale v mnoha případech rychle prolétnuvších ptáků nebyl určením druhu jistý. Rorýsi šedohnědí z jadranského pobřeží jsou navíc nejtmavším poddruhem, hnízdí "společně" s rorýsi obecnými a často se dokonce vzájemně kříží - vytváří smíšené páry. Svoje pzozorování jsem navíc prováděl v době, kdy už létali i letošní mladí ptáci - jeden zádrhel navíc. 

Celkový počet v okolí turistického letoviska zjištěných druhů ptáků dosáhl horko těžko 21 druhů. Kromě zmíněných rorýsů - obecného, šedohnědého a velkého, to přímo ve městě byly hrdlička zahradní a hrdlička divoká. Jiřička obecná a vlaštovka obecná. Jedenkrát jsem zaznamenal břehuli skalní, s typickými bílými skvrnami v ocase.

Jinak se ve vyprahlých zahradách vyskytovali vrabec domácí. Živili se jako většina semenožravých ptáků v tomto období semínky borovic, které vyzobávali přímo na stromech ze šišek nebo je sbírali už vypadané na zemi.  Doplňovaly je nehojně se vyskytující kos černý, zvonek zelený, stehlík obecný, pěnkava obecná.

Mimo město v přilehlých olivových sadech jsem zastihl ťuhýka obecného a ťuhýka rudohlavého a neurčený druh pěnice.

Hrdličky divoké táhly v desítkách jedinců, samečci do jednoho tokali, kdykoliv se v jejich blízkostu objevilo opačné pohlaví. V borovicových lesích se pilně živily semínky z borovic a jinými dobrotami. Byly krotké až tak, že procházely mezi jednotlivými lehátky rekreantů, kteří si je na metrovou vzdálenost fotily mobilními telefony.

Podmínky pro birdwatching byly extrémní - teplotní rekordy padaly jeden za druhým - vedra nesnesitelná. Z tohoto pohledu se není dosaženému výčtu druhů co divit.

Fotografie k článku