Tropické ráno v Hulíně u Záhlinic

Dnes jsem zvolil variantu A (viz předchozí článek). A protože mě nekonečná žízeń, vedro a frmol jitřních taxíků nenechali dospat. Nacpal jsem do sebe v půl páté ráno jogurt s troškou mysli (rostlinné) a zapil to super silnou kávou. Doplnil PHM do plna u jedné z nonstopek, jejíž obsluha byla na silné kafe zralá taky a vyrazil na sever na žírnou Hanou.

Původní cíl Tovačov změněn operativně na Hulín (u Záhlinic). Ráno chladivé a kouzelné, protože stačí vyjet jen kousek za Kyjov a krajina se absolutně změní - zvlní, zkopečkuje a zhornatí. Násobné horizonty a kouzelné kostelíky často v polích za obcemi. Litenčicko - zdounsko a podchřibsko má úplně jiný jizz.

Kroměříží projíždím v době rozchodu flamendrů a násosek. Hulín je pořád stejně omšelý jak před lety, za chvíli už mě na konci Záhlinic vítá poštolka obecná a kvičení chřástala vodního. Ihned po příchodu k "nejlepšímu" rybníku nacházím na hladině lovící kormorány malé. Podle vybarvení zřejmě dospělý už v prostém šatě a letošní mládě. Však jsem několikrát během jejich společného lovu zahlédl pokusy o žadonění. To ale nebylo třeba, protože jak mlaďoch, tak staroch měly v mělké a podle všeho přerybněné nádrži neskutečně vysoké procento úspěšnosti lovu.

Slunce strmě stoupalo nahoru, tak ještě rychle na zbytek soustavy na jižní hrázi Pláňavského k mému štětstí potkávám místního ornitologa. Pan Němčík mě poskytne kvantum aktualit a užitečných informací. Vede mě z jeho pohledu nejlepší možno trasou. Opoštíme téměř tři stovky labutí velkých a více než tisícové hejno lysek černých. Mrzí mě, že nenacházím pár labutí černých, které jsem viděl ráno během příchodu k rybníkům, jak nízkým letem mizí někam ke Kroměříži. 

Na Doubravickém (zadním) vznikají díky klesání vodní hladiny dobré podmínky pro bahňáky. Zatím je využívá asi stopadesát čejek chocholatých, s nimi jsou zde v mnohem menších počtech jespáci bojovní, vodouši bahenní a kulíci říční. Po jednom jediném jedinci nacházíme vodouše šedého a pisíka obecného.

Vracíme se pomalu zpátky, Slunce už začíná nesnesitelně pálit - ve stímu alejí se prohání rodinky modřinek a koňader. Ozývají se rákosníci obecní a moudivláčci lužní. Občas se ozve flétna žluvy hajní. V "kempu" jako na stráži sedí na sloupku branky lejsek šedý, který co chvíli vystartuje po nějaké kolem letící dobrotě.

Zpátky na Svárovském, samec pochopa předává potravu samici, ozývá se jediná cvrčilka slavíková dnešního dne. V zahradách domů se sletují hejna špačků obecných a testují ovoce. Nad nimi krouží tři čápi bílí. Někam do polí odeltuje větší část bahňáků, které jsme před tím sečetli na Doubravickém.

Loučíme se a já se jdu ještě jednou pokochat rybolovci - kormorány velikosti lysky černé. Ptáci akorát odpočívají na jednom z pařezů, čistí si peří a sluní se. Pořizuju znovu dokumentační snímky. Ostré světlo v kombinaci s mojí šumivkou nedává dobrý výsledek. Ale pozorování stativákem jsem si u vzácných hostů užil dostatečně.

Cestou domů v autě, které po otevření přomínalo pec v nějaké pizzerii, jsem ještě navštvil pole u Topolné, ale Marek Palička (šikula) už oba čápy černé odečetl, doma jsem navíc zjistil že jsem je hledal úplně někde jinde a na jiné  to pole.

Kolem poledne jsem doma, následuje ledová sprcha, ledový čaj a ledové ticho. Už aby se ochladilo. Ženuška s dětmi je na chatě, mám před sebou po nespavé noci, větší část odpoledne na relax.

Fotografie k článku