Tropický podvečer ve slovácké poušti

Po vlně afrických uprchlíků, zavalila skoro celou Evropu taky vlna afrických veder. Všude padající rekordy a teploty už několik dnů kolem 35°C. Pokud se člověk vůbec chce nějakým způsobem realizovat venku, má dvě možnosti, ani jedna není bůhvíco.

A) od rozbřesku do cca 9:00 a za B) od 19:00 do západu Slunce. Dnes čera jsem zvolil variantu B) a nebyla mě moc platná, protože místo kam jsem vyrazil byla oblast vátých písků u Bzence zvaná symbolicky Moravská Sahara. Navštívil jsem oblast bývalého spáleniště, čeknul okolí Janovy cesty, kuknul na velkou pískovnu na Přívozu a nakonec zpocený jak redneck do poslední nitě jsem vypotil pár makro snímků a nějaké motýlovky.

Les byl plný čápů a sem tam se ozval nějaký cvrličník, samozřejmě žertuju. Ale opravdu jediným ptačím druhem, který se jakž takž ozýval i v tom hicu byly lindušky lesní. Sem tam se ozval strakapoud velký nebo budníček menší. Dalším hlasem bylo varování a kontaktní hlas skřivanů lesních. Skřivani lesní a s nimi i pěnkavy obecné byly všude na volných plochách, na okraji lesa a kolem lesních cest. Jinak v lese bylo ticho jako v kostele.

Odhadem jsem napočítal cestou po Janově s cestě a na Vátých píscích nejméně 20-25 rodin dydlušek.  Ptáci téměř pravidelně ve 3-4 členných skupinách po vyplašení odlétali do korun nejbližších borovic.

Zásoby pití a trpělivost s hyperaktivními hmyzáky došly téměř ve stejnou dobu, tak jsem to kolem osmé večerní zabalil a .... no prostě, tady ty písčiny tu určitě v době dnes slavených věrozvěstů určitě nebyly. Jinak by se totiž otočili na patách svých sandálků a mašírovali zpátky k Ochridu.

Fotografie k článku