Tuhá zima si vybírá svou daň
Dnes jsem navštívil zcela zamrzlé rybníky u Mutěnic. Tuhá zima si tu vybírá tvrdě svou daň. O tom jsem se přesvědčil chvíli poté, co jsem vyrazil na obchůzku ledového království. Hned u první vpusti jsem našel mrtvou volavku bílou, o kus dál další. Cestou k vodě, teda ledu, jsem zkusil kalousy - měl jsem štěstí a puštíky - neměl jsem štěstí.
Jedinou nezamrzlou vodou je větší část Kyjovky a malá oka u různých nápustků a výpustků na náhonech. Zde se taky (logicky) koncentrují na první pohled vyhladovělé volavky popelavé a volavky bílé. Dokonce i kormoráni velcí jinak plaší a obezřetní odletují jak z vody, tak z bezpečí korun stromů až na velmi malou vzdálenost.
Ptáci značně neochotně vylézají z již vyjezeného špajzu, jakým pro ně je malá říčka. pár metrů nsa opačnou hráz a jen co projdu vrací se zpátky v zoufalé snaze něco ulovit. Asi na sedmset metrů dlouhém úseku nacházím šest volavek bílých a dvě volavky popelavé - jak by řekli kriminalisti bez známek cizího zavinění. Dva kormoráni naopak nesou stopy, jak by řekli nimrodi - náhlé otravy olovem. Několik prázdných patron nacházím různě na hrázích.
Následné pozorování bekasiny otavní, dvojice vodoušů kropenatých a lindušky horské společně se krmících na malé podmáčené ploše mě vrací lepší náladu. Když do toho přidám kvíkání chřástala vodního a přelety a pohyby nejméně dvou (až tří) bukačů velkých začínám si výskat. Štve mě opět jeden z místních drsných vzduchoplavců, navzdory mrazům je na křídle, ale nad rybníky tradičně přeletuje tak nízko, že plaší všechno co je pod ním. Včetně dalšího bukače. Daří se mě fotit hejnko sýkor modřinek, jedna z nich má kroužek, který jsem doma po úpravách a s lupou v ruce dešifroval.
Ale zpátky do terénu, do reality mě vrací výstřely z brokovnice, z míst, kde se koncentrují vyhladovělí ptáci. Na hrázi, kousek od mostku je zaparkovaná povědomá Felicie, s logem vypaseného kapra na kapotě.
Kousek ode mně prosviští větvemi staré vrby cosi černého a plácne sebou na cestu. Je to postřelený kormorán velký, spodní čelist přeražená a postřelené je i křídlo. Pták se instinktivně odplácá pod keře poblíž zamrzlého náhonu. Všechny volavky zmateně poletují v kruzích nad jediným zdrojem potravy a nemají se k odletu. Ozývají se další rány. Doufám, že podobné lovení neodskáče některý ze zimujících bukačů velkých.
Nechápu jak může nějaký ubožák zneužívat této situace a ukájet si svoje lovecké libido na vyčerpaných a zpola otupělých ptácích. Navíc lovících poslední čudly na potoku. Takové primitivní jednání nemá nic společného s rybníkářstvím, ani s myslivostí. Nebo se pletu ?
Fotografie k článku
Přidat komentář:
Komentáře:
Jura.W l 03.02.2017 13:54
Milý A(nonyme), kdybych nebyl orientován v čase, tak sem ty komentáře psát nemohu. A když už jsem se sem skrze správný letopočet dostal, tak se ještě pokusím objektivizovat tuto diskusi čerstvou zprávou ČHMÚ, že uplynulý leden byl sedmým nejchladnějším lednem od roku 1961, přičemž prý poslední ještě chladnější leden byl ten v roce 2006. A teď ať si pro mne přiletí třeba samotný Lucifer!
A l 03.02.2017 00:09
Je rok 2017 probůh a ne šedesátá léta..
Jura W. l 27.01.2017 01:02
Karle, chápu, žes už nezažil bruslení na zamrzlých potocích (šedesátá léta), které si pamatuju z dětství - jako děti jsme se kvůli zimním radovánkám na zimu vždy těšily (netušily jsme- my děti, že když zamrznou potoky, tak je zima tuhá). Tehdy v lednu mrzlo (leden, za kamna vlezem), v únoru sněžilo (únor bílý, pole sílí) - a v březnu šly ledy a teklo hodně vody. Tehdy se ještě střídaly čtyři roční období, které šly zřetelně odlišit.
Karel l 26.01.2017 23:24
Juro, ctihodný kmete skrání stříbrošedých, paměti mechovité - ať MĚ seberou všichni čerti, ale taková řada ledových dnů - kdy teplota nepřelezla nulu, zima kdy je tolik dnů souvislá sněhová pokrývka a zamrzly i skotačivé potůčky ve Chřibech, natož líné potoky a řeky v jejich podhůří, taková zima je pro mě u nás tuhá a neobvyklá. S úctou, Karel
Jura W. l 26.01.2017 01:52
Berou mne všichni čerti, když v této době všude slyším či čtu zhodnocení ještě zdaleka nekončící zimy 2016/17 jako "tuhé" či "extrémní" jen kvůli tomu - ó hrůzo - že v lednu mrzne a napadlo trochu sněhu. Ve svých šedesáti letech jsem - ó hrůzo - vlastně už pamětník, takže pokud si ještě pamatuju (a mám naštěstí zaznamenáno v datech), tak poslední opravdu tuhá zima byla ta 1986/87, kdy teploty na Hodonínsku klesaly k mínus 30 °C a na polích v okolí Kyjova leželo 30 cm sněhu (ve Chřibech 50 - 60 cm). Tato tuhá zima byla vyvrcholením série mrazivých zim z první poloviny osmdesátých let. Nezkušené mládí ruku v ruce se smyslem pro zveličování a globální oteplování pojem "tuhá zima" zřejmě poněkud relativizuje...Bylo by zajímavé pozorovat, jak by byla tato zima hodnocena, kdyby se koncem ledna prudce oteplilo - a tak to už zůstalo až do jara.
Karel l 23.01.2017 21:22
Zdravím Libore, díky za kladnou reakci a podporu.
Libor l 23.01.2017 19:10
Souhlasím naprosto s posledním odstavcem!Velmi dobře napsaný článek. Zdraví Libor Šrámek, Napajedla.