1 2 3 4 5

Twitch jak bitch a dlho zas nebude nič

Rybníky u Jistebníku, nechvalně proslavené obce na jižním okraji Ostravy, se staly na několik dnů pupíkem světa českých a moravských ptáčkařů. Příčinou je poměrně nenápadný bahňák, kterého tu prvoobjevila skupina zkušených tvičerů. To ptáče se stalo, jak opakovaně proklamováno, znovu a opět 400. druhem naší avifauny. Tak jak jsou nastavena pravidla v této oblasti lidské zábavy. 

Bahňák nijak extravagantní, takový divný vodouš bahenní nebo spíš, to je trefnější, vodouš štíhlý se žlutýma nohama je nejčastějším bahňáčím záletníkem ze severní Ameriky do Evropy. Popravdě ve vnitrozemí je to pořád vzácnost jak hrom. Drtivá většina ptáků stráví pravidelně delší dobu na britských ostrovech nebo se mrkne naproti do Holandska nebo Německa a pak zase zmizí. Jednotlivci potom zkouší výlety hlouběji do kontinentíku.

No konečně asi po dvou týdnech výskytu té rarity jsem se po mírném nátlaku Martina rozhoupal k výletu za jeho pozorováním. V neděli dlouho před východem usedám do místní lokálky, kterou se přiblížím se do UH. Odtud pokračujeme na sever autem. Předpověď pro Jistebník a okolí slunečno, čerstvý vítr a skvělá dohlednost. Až po Odry či Hranice jedeme v šeru a polotmě, pak protneme nějakou pomyslnou hranici a okamžitě je to na sluneční brýle. Neskutečný šajnynk, ale taky větřisko a chlad.

Kdoví jestli tady ještě bude, ten otaz mě letí hlavou, když stavíme nedočkavě hned na prvním "odpočívadle". Na tom úplně nejblbějším a s nejhorším světlem. Je jasné, kdo z naší dvoučlenné výpravy je pan natěšený a kdo je pan nad věcí. Pozitivní věci jsou, že hned v první skupině ptáků nacházíme oněch čtrnáct kolih velkých s jedním břehoušem rudým - teď jen doufáme, že i tradiční dvojička jespák bojovný a vodouš žlutonohý se tu taky někde motají.

Přejíždíme na další parkplac, je plný aut. Dnes rozhodně nebudeme sami, kdo si chce tento druh v notesu odškrtnout, ale chyba lávky - většina parkujících aut patřící lidem co kmitají po hrázích. Jsou vycházkáři a turisti. Ptáci jsou bohužel na vypuštěném rybníku hodně na daleko. Připisujeme další druhy jako jespáky obecné, racky chechtavé, racky bělohlavé a letmý odhad počtu čejek, po sečtení stativákem skáče z původních 300 na 570 jedinců. Jen ti dva pořád nikde. Vítr neutichá a od jihu se začíná natahovat ta černota, kterou jsem jeli skoro až sem. Spolu s Boucný brothers (nakonec se tu dnes sešli všichni tři) jdeme po hrázi k dalšímu vypuštěnému rybníku. Ten je až na pár volavek, kormoránů a jednu potápku roháče ve vývařišti - úplně prázdný.

Vracíme se zpátky a z rohu Bezruče opět kontrolujeme rozlehlá bahna. Tedy Martin, abych byl spravedlivý je ten kdo zařval: "jóóó je tady". Pak už se u stativáku nestabilního střídáme jak svatí na orloji a .... nic moc. Když to srovnám s blízkým pozorováním běžných druhů za dobrého světla a se spoustou akcí. No prostě radost ano, ale jaksi velmi střídmá - oba dva pošuci jespák bojovný a ještě víc vodouš žlutonohý pobíhají sem a tam po bahnech. Občas zmizí v nějaké prohlubni nebo stružce. Ale to je asi tak všechno. Jediné vzrušení způsobují opakované přeleto/útoky sokola stěhovavého. To se vždycky zvedne všechna ta drobotina, aby zas jako mračno prachu sedla zpátky dolů -na obnažené dno rybníka. Na focení to dnes nebylo - ten drobek je jedna z teček (tzv. třípixel) uprostřed čejek na bahnech a ti dva světlí ptáci vpravo od kolih na letovce hejna jsou taky oni. Jen nevím kdo je bojovník a kdo žluťásek. Proto jsem použil snímky of Lesser Yellowleg z veřejné Macaulay library od pánů Brendan Click a Scott Martin. Abyste viděli jak vlastně ten super špek vypadá.

Počasí se horší, čas běží a tak se loučíme se Svobodovými, Renčou Hasilovou, bratry Boucnými. Cestou na jih chceme ještě zkusit štěstí v polích kolem Přerova a na rybnících u Tovačova. Střední Morava, nestačíme zírat, je násobně víc podmáčená než jižní, proto ty stovky pozorování bahňáků a jiných fóglů z desítek lokalit. Už se nedivíme, jestli bude zima aspoň v normálu, tak na jaře to tady v polích bude zřejmě zajímavé. 

Z větší části kvůli namlsání a bohužel i kvůli návratu říše temna, nás to na rybnících už moc nebaví. Navíc jako všude jinde, se po dobrém nedělním obědě změnily hráze v obecní promenádu desítek lidí se spoustou na volno pouštěných pejsků, do toho sem tam cyklisti a občas i neskutečně fešné běžkyně. Každopádně racek tříprstý ani racek velký dneska ništ.

Fotografie k článku



Přidat komentář:
Vaše jméno
Kontrolní otázka: napište, jaký je aktuálně rok