Úvod roku ovládla inverzní příšera

Pod nohama hnědé bláto, nad hlavou šedá poklice. Občas velice slabé náznaky protrhávání. Slabé tak, že už zase pomalu nevíme, jak vypadá ten univerzální kulatý zdroj světla.

Ani přes noc nepadají teploty pod nulu, den se velice nenápadně prodlužuje a tak ani nepřekvapuje velice živé ranní prozpívání kosů černých. Nejaktivnější jsou borci ovládající území kolem některé z pouličních lamp. Ty samy o sobě, jak prokázáno, zpěv ptáků stimulují. Občas se ke kosům  přidá i některá  z nejhorlivějších koňader.

Zrovna jsem cestou do hokny přemýšlel nad tím, jak zpracuju velice skromné výsledky posledního cyklovýletu, když se uvnitř Bažantnice ozval puštík obecný. Je to malinký zbytek kdysi rozsáhlejší porostu tvrdého lužního lesa - tvořený starými stromy - opravdu letitými duby a jasany, které jsou plné velkých dutin v podrostu s měkčími dřevinami. Na ty směrem k městu navazuje vodní kanál lemovaný mohutnými platany, který posléze přechází v malý snad hektarový rybníček. Začal jsem pískat a tremolovat a on se ochotně přidal. Trochu jsem přestal vnímat okolí a naši konverzací jsem končil v momentě, kdy jsem míjel první lidi na venkovní kuřárně naší firmy. Jestli si o mě doposud mysleli, že jsem trochu podivín, tak teď jsou o tom na tuty přesvědčeni. Jakékoliv vysvětlování je zbytečné.

To puštík v tzv. panské alejí je jiný filuta a neskutečný skrývač. Právě kolem jeho příbytku jsem projížděl během posledního "terénu". Jednoho z těch míň vydařených, protože kam jsem přijel, přijel jsem pozdě nebo v okamžiku, kdy opeřence někdo nebo něco vyplašilo. Vyrušilo tak silně, že se zvedli a odlétli na míle daleko. Výjimkou budiž, dnes již kompletní pár pižmovek, které bok po boku pospávaly uprotřed polní louže. Ty dvě by nevzbudila ani středně silná pyrotechnika. Takže v bludném kruhu jsem takto urazil několik kilometrů. Prvně, abych viděl odlet velkého hejna hus a modré letadýlko s červeným čumáčkem. O hodinu později zase odlet menšího hejna ptáků a červené letadýlko s modrým čumáčkem. Skoroprázdný Jarohněvický rybník na jehož březích jsem z místa napočítal nejméně pět skupin nebo dvojic a všechny s aspoň jedním psem. Nakonec už za hutného příšera uzavírám kruh na pískovně u Mistřína. Tam chvilku přede mnou dorazil svým ofroudkem jakýsi nimrod. A začalo testování (asi) vánočního dárku. Do šlaka. Už jsem dost hlasitě vrčel, když jsem jej na kole míjel. Popojel o dvě sta metrů dál, aby mě nerušil, a začal brokovat nanovo. Proč a po čem do korun stromů šil nevím a nechápu, prostě jen dostal chuť na ránu ??

Před chvilkou slušně živá hladina pískovny se během mžiku vyprázdnila. Zůstaly jen hůře létající druhy typu potápka roháč, lyska, labuť a kormorán (kupodivu). Na březích otrlé otrkané březňačky, ale byly ve střehu. 

Vracím se zpět k cyklostezce - severské husy i všechny ty volavky sedají za říčku daleko do podmáčených polí. Dnes se mi tam za nimi už skutečně nechce. S pocitem řady promarněných šancí, takový trošku dne blbce, se vracím do města. Na drátech VVN už vlastně za tmy napočítám nějakých šedesát dva doupňáků. Nevím proč, ale jediné co mě trochu pozitivně nakoplo, v tom pošmourném blivajzu, bylo opakované míjení se se zvláštní dvojicí parťáků. 

Fotografie k článku