Větrné odpoledne u Tovačova

Dopoledne mělo být zataženo se silnějším větrem a častými přeháňkami. Odpoledne se mělo zatažení protrhat, vítr zklidnit a přeháňky měly být spíš výjimečné.

Paráda, říkám si. Ráno si přivstanu, navštívím po předchozím ohlášení se stanici v Michalově a chvilku splknu s Jirkou Polčákem. Mrknu se co nového v depozitu a v jeho preparátorské dílně na Ornisu. A shlédnu taky výstavu  o houbách, na které dlouhé měsíce pracoval. Výstava mě absolutně omráčila. Super počin a od prvního momentu je vidět ta hromada práce.

To že venku skutečně sychravě mlží a prší nevadí. Dopoledne totiž míním strávit na školení zaměřeném na ochranu synantropních druhů živočichů na budovách a v lidských zástavbách. Pořádala jej ČSO zastoupená znalci největšími - přes rorýse obecného to byl kolega Lukáš Viktora a přes netopýry (letouny) kolega Evžen Tošenovský. Perfektně připravené prezentace, znalost tématu a tím pádem spousta nových informací. Výborná týmová diskuze na závěr. No prostě najednou bylo hodně po poledni a tak jsem rychle přiblížil pár lidí k vláčku a vijó směr Tovačov.

Vijó, no obloha už není tak temná, ale vítr ten se tedy nezklidnil ani náhodou. Na hrázi Hradeckého rybníka na sebe navlékám co se dá. Stativák nechávám v autě, protože pozorování přes něj by nebylo bůhví jakým zážitkem. Vyrážím jen s triedrem a fotovýbavou. Po chvilce se začíná stmívat a začíná "svinit". Kapičky deště nepříjemně píchají do tváří.

A to jsem částečně chráněný lesem. Jen co vyjdu na nechráněné hráze je to ještě zábavnější, déšť ustává aby po pár minutách zase začal. Na konci Hradeckého přišla přeháňka tak silná, že jsem na delší dobu zalezl pod silo s krmivem a čekal až ta slota trochu poleví.

Všechny ty manévry proto, že přes všechnu nepřízeň jsou jinak nevzhledné a nepěkné rybníky pořád plné ptáků. Nejvíc mě potěšili bahňáci - smíšené hejno minimálně 1400 - 1500 čejek chocholatých, nejméně 140 kulíků zlatých a dokonce 7 kulíků bledých, které nebylo vůbec lehké najít. K nim se ještě připočítají kolihy velké, opozdilí jespáci obecní a jespák bojovný. V tomto společenstvu se ještě v menších počtech motají čírky obecné, hvízdáci a ostralky. Hezký to bylo.

O kus dál, na tomtéž rybníku, co chvíli zvedne z hladiny desítky kormoránů velkých a volavek bílých jeden z několika orlů mořských. Ti zde operují navzdory silnému větřisku velice aktivně. Osamělá samička krahujce obecného to neúspěšně zkusila na hejnko vrabců polních, sbírajících semínka v trávě na hrázi. Po chvilce se zvedá a nízkým letem, závětrnou stranou hráze odlétá k městu. Zatáhlo se ještě víc a zase začíná pršet. Přidávám do kroku, ještě jednou rychle aspoň zhruba sečtu racky, volavky a jinou drobotinu na bahnech i na vodě a pospíchám k autu. Z keřů se nesměle ozve budníček menší.

Cestou míjím manžele s triedry a stativákem. Pán bedlivě pozoruje hladiny, ona v jednom kuse telefonuje, on mě na dálku pokyne a vydávají se směrem odkud jsem před chvílí přišel. V duchu je lituju a zároveň obdivuju.

Čím blíž k autu jsem, tím hezčí obloha se vylupuje, vítr utichá a když ukládám věci do kufru, no tak se po těch dvou a půl šílených hodinách udělal velice příjemný a hezký podvečer s perfektním měkkým světlem. Haj hou, tak to chodí napsal by Kurt Vonnegut. I tak jsem ale spokojený. Řádně jsem provětral sebe i svoji hlavu. Teď už jen zkontrolovat torzo rodiny labutí zpěvných na rybníku v Chropyni, kde příčinou úhynů byl zřejmě botulismus, a pak můžu valit na dvojité padesátiny do OldTownu. Už se těším do tepla a na dobrý gulášek.   

Fotografie k článku