Víkend na Nezideru III.

V noci náš tábor navštívilo pár podezřelých individuí. Některé si nás prohlížely docela zblízka. Spiklenecky i něco domlouvali, ale znáte to maďarsky, Takže radši nevědět co za blbosti jim lezly na rozum. No nakonec jsme se rána dočkali v pořádku. Vím to všechno tak dobře, protože měsíc byl převeliký úplně kovitý a svítil jako 40 W žárovka (ta stará poctivá).

Jasná noc a silný vítr způsobily, že jeleni kvůli kterým jsme vloni nemohli spát, letos nic, ani prd. Ticho.

Rozbřesk a svítání byly kouzelné, chlopci ještě snili sny a já už čučel a fotil parádně nasvícené lžičáky, hvízdáky a další pernatce. Jen kdyby to šlo o nějakých 100 m blíž. Tiše závidím borcům, kteří mají možnost usedat do krytu uprostřed mělkého mokřadu. Z vody do louky a zase zpátky přeletují kolihy velké, náš dnešní budíček. Tisícová hejna kachen každou chvilku vyplaší přelet dravce anebo něčeho co se mu podobá. Kolem vody operují krkavci velcí, které naopak napadají poštolky obecné. I tady jsou na tahu lindušky rudokrké.

Návštěva info centra, kam jsme z billboardů zváni ve třech jazycích nedopadla dobře. Otevřela nám vchod a potom jej před nosem zavřela obrýlená baskeťačka, která na moji anglickou řeč o tom, že bohužel nemáme forinty - jen eura, jestli bychom nemohli vstupné zaplatit jimi zůstala jak opařená (slov. ohúrená).  Ptám se du jú spík ingliš , Ona - dojč is bischen besr. Já - entšuldigen zí uns aber wir haben kajn forint ist das méglich ... zavírají se dveře. O nic nejde jen Filda s Frantou museli do keřů ...

Jedeme pryč - fotíme nádherné šedobílé rohaté kravky v hnědé trávě do té doby, než mě jako nejlepší způsob jak otočit krávu po světle napadne halekání "hej hej hej" - je dofoceno, celé stádo jak smečka cirkusových pinčů bere nohy na ramena a mizí daleko od nás. O kousek dál a div se světe na stromě u silnice sedí samička poštolky rudonohé, v tuhém protisvětle, ale pózuje tak, že nejde udržet se na uzdě. Zrzka jedna. 

Na otočku sjíždím ukázat klukům pole louky úhory Hansag. Oblasti kudy kdysi před sovětama a jejich tanky uteklo přes jediný most nad hraničním kanálem 90.000 lidí. Oblasti kde donedávna, jak říká můj synek do blízké minulosti, hnízdil drop velký a kalousi pustovky. Dnes se tu pase a probíhá trochu strojené menežované zemědělství. Ale jo, krajina vypadá jinak, než zbytek kulturních polí směrem k Apetlonu. Nad autem přeletí část hejna asi 50 krkavců velkých a na balících sena pózuje sameček poštolky obecné.

Následný přesun k jezeru už je trocha unavený, obídek dáme u rybníčku pod kapličkou, hned za valem je nádherné see s ještě hezčími mraky. Jedno z místních luxusních vinařství právě v minibusu a džípu vyváží klienty za pozorováním ptáků. Elegantní průvodce oháklý jak ze žurnálu vysvětluje slečnám co že to před nimi pobíhá po blátě. A co mě dostalo do kolen, ustrojený sklepmistr / číšník, který i tady v poli nalévá ctěným hostům dary jejich země. Tak takový birdwatching by se mě docela líbil, jednou za čas.

Pak už jen polními cestami plnými louží rychle do Illmitz - krátká návštěva přístavu, naturstanice, určení drobotiny nad Stincker See a akademická půlhodinka u mangalic. Sviňky jsou na hřejivém sluníčku v limbu, dokonalém. Těžce odfukují a jsou naskládané jedna vedle druhé jak zajíci po honě. Ondra s Fanoškem je shlíží odborným okem, až mám strach, že ... Na pastvisku se mezi koníky povaluje pár stovek hus velkých, pobíhají nějaké kolihy. Ve vodě čvachtají stovky čírek obecných. Dominantním objektem je hejno snad 50 nebo 60 ale tisíc špačků obecných. Ptáci se přiletěli napít a vykoupat, při každém vyplašení ta živá masa  vytváří tapetu, která úplně zakrývá kajťáky i Neusiedl na pozadí.

S Filipem spícím na zadním sedadle (ach ta medovina emerická)táhneme kolem outletu na Parndorfer platte adál směrem na Carnuntum k Hainburgu. Tam přejíždíme hodně vyschlý, ale přesto impozantní Dunaj a přes Marchegg upalujem kolem Moravy na Moravu. Počasí letos trochu trápilo, ale zážitků bylo zase dost a já se zas těším někdy aufvídrzén.

Fotografie k článku