Výlov dubňáku se pořád oddaluje

Tradičně poslední výlov - největšího rybníku naší soustavy na Kyjovce - se vlivem teplého počasí oddaluje. Rybáři už snad dokončili výlov Nesytu a pak by měl přijít na řadu Jarohněvický u Dubňan, místně zvaný dubňák. Ráno jsem škrabal a jinovatka se držela na mnoha místech po celý den, ochladilo se, ale vody v rybníku je pořád tolik, že nevím jestli bude pondělní zahájení výlovu reálné. Spíš ne.

Vzadu na odkalovácích bylo veselo - všude v keřích a v korunách stromů plno drobotiny - smíšená hejna sýkor, do toho skupiny čížků lesních a osamoceně trumpetící hýlové. Z bahna jsem vyplašil 2 vodouše kropenaté, ale víc radosti jsem měl z hejnka lindušek - přeletovalo mezi oběma rybníčky a navíc usedalo i na cestu posetou loužemi. Nakonec jsem odhadl 11 lindušek horských a minimálně 2 lindušky luční. V nízkém a hustém bylinném porostu na bahnech seozýval strnad rákosní. Mě víc zajímalo divné vábení budníčka menšího, pták se ale zdržoval v nízkých bylinách (?) a tak jsem neměl možnost jej nafotit ani pozorovat.

Na rybníku bylo větší množství kormoránů, kteří cítí svoji šanci. jeden z nich už je (tradičně) postřelený a smutně posedává na betonových pilířích zatím obklopených vodou. Husy téměř žádné, stejně tak kachny - jen 5 morčáků velkých a 11 potápek roháčů loví blíž k výpusti. Na malé hejno racků chechtavých zničehonic zaútočil sokolnickou mluvou řečeno terček jestřába lesního. Narozdíl od racků jsem zareagoval pozdě a akci jsem nenafotil.

Mutěnické rybníky byly prázdné a osiřelé. Stejně jako v Dubňanech to pořádně žilo v keřích kolem Kyjovky a na okrajích rákosin.  Smíšená hejna sýkor a jiných pěvců a hlavně šplhavců. Od mostku po hlavní jez minimálně 8 strakapoudů malých, strakapoudi velcí, do toho od lesa hlasy žluny zelené a datla černého.

Na Mlynářce se mezi 72 lyskami černými schovává 1 polák chocholačka. To už moji pozornost zaujal zdálky zřetelný bíle svítící bod na suchém torzu topolu.  Nechá mě přijít k mému překvapení na celkem malou vzdálenost, dokonce mezitím krátce slétne dolů, aby se po útoku (?) vrátila zpět na to samé místo. Ale potom už dospělá samice sokola odlétá rychlým přímočarým letem přes Srálkovský rybník někam dolů, na jih.

I spodní část soustavy zeje prázdnotou a proto pokračuju na rybníky k Hodonínu.  Napřed na Výtopě spočítám 15 volavek bílých a hejnko racků bělohlavých a chechtavých. Volavky jsou jak pominuté, pořád poletují sem a tam, ozývají se typickým skřehotavým hlasem a nezůstanou chvilku v klidu. Z rákosinky pod hrází pokvikává chřástal vodní, v tom tichu se jeho projevy nesou daleko. Vzápětí mu z opačné strany rybníka táhlým kvičením odpovídá jiný.

Je otázkou jestli příčinou prázdnoty hladin jsou časté hony, ale je to jistě jedna z možných hlavních příčin. Tudíž zbytek ptáků nacházím tradičně až na výjimky všechny na Písečném rybníku. Ten se napouští po výlovu. Trochu pomaleji než jsem čekal. A to je moc dobře. V tom se shodujeme i s Oldou Mikulicou, který mě na dálku zdokumentoval se spikleneckým úsměvem, což zase já na oplátku vidím na mých snímcích. 

Na pořád dostatečné ploše bahen se dnes zdržuje, a koupe, a kejhá,  a capká nejméně1350 hus běločelých, 750 hus velkých a pomyslným pepřem v té směsi je asi 20 hus polních. V hejnu do dálky svítí stará známá, říkejme jí  "Bledulka". Zřejmě leucistní husa velká, která se pomalu stává takovým místním maskotem. V tom množství nacházím jedinou límcovanou husu velkou s kódem S41. Je to pták letos značený na rybnících u Mutěnic.

Celou tu společnost několikrát zvedl do vzduchu juvenilní orel mořský, takže spolehlivě probral i pospávající jedince, kteří mohli ve spánku ozdobu na krku skrývat. Zpočátku jsem za to vyplašení hus na dálku vyčinil rogalistovi, který nad rybníky proletěl při mém příchodu. Až potom mě na přítomnost orla upozornil pan Grée.

Orel nelovil, protože si stejně jako my všimnul mrtvé husy velké ležící v mělké vodě na konci bahnité kosy. Po počátečním váhání se do ní nakonec pustil s takovým nasazením, že za chvíli byla vodní hladina v okruhu několika metrů pokrytá peřím. Ještě než schoval nožky do mělké vody jsem na jeho pravém pařátku zmerčil světle zelený kroužek.

Světla ubylo, sluníčko zalezlo za velké tmavé mraky. Ještě jsem chvilku splknul s kluky co se právě vrátili z neúspěšného výpadu na Mikulovsko. Jsou evidentně zklamaní. Náladu jim nezvedl ani datel, který si to nad našimi hlavami přefrčel od lesa k lesu. Beru Aldu do Milek a už se těším do tepla. Dnes to opravdu na Slovácku byl první pořádně chladný den.

Fotografie k článku