Z velké neurčité výpravy do jistého malého tripu

se změnil nedělní výjezd. Opět jsem hleděl dlouho do noci na fotbálek a "trochu" jsem si kvůli mondialu přispal. Vzbudilo mě horko a do vedra téměř poledního jsem vyrazil. Už cestou k Miloticím jsem v tom hicu redukoval původní velké plány.

Logicky mě to táhlo někam, kde bude stín, les a trochu vody; toto všechno nabízí Písečný rybník u Milotic. Jako první jsem zpozoroval mladé lejsky bělokrké a o kousek dál i jednoho lejska černohlavého, jak neustále sletují na polní cestu a hráz v jednom, aby ulovili něco ke snědku. S kořistí se vraceli na původní místo, úplně jak to dělává lejsek šedý. Toho jsem během nahánění nedávno vylétlé rodinky žluny šedé o chvilku později natrefil taky.

Hnízda volavek na ostrůvku už jsou prázdná. Na horním rybníku loví samec pochopa, nad ním k lesu přeletuje luňák hnědý a ještě výš, vysoko na obloze krouží ostříž lesní a loví a zrovna pojídá něco v letu. Na tu dálku nejsem schopný určit jaká mňamka to je. Nízkým letem a nenápadně překonává hladinu rybníka sameček bukáčka malého, během přistání na okraji rákosiny vyplaší ledňáčka říčního.

Až na hráz mezitím za mnou vylezla labuť velká a výhružným postojem mě jasně dává najevo kdo je tady pánem. Poznačím si  její osobní číslo LB7605 a vyklízím pole. Žluna se opět v korunách starých topolů snaží udržet svoje potomky pohromadě. Ale nejméně tři nezbedy lítají sem a tam jak z řetězu utržené. Jejich matka se může samou starostí ukřičet.

Na cestě u drůbežárny, v místě kde kdysi dávno byla velká louže, se srocuje hejno asi padesáti jiřiček. Ptáci sbírají ze země drobné kamínky, gastrolity, které jim pomáhají snadněji drtit tvrdší části uloveného hmyzu. Během focení ruším i další část dnešních plánů a rozhoduji se pro návštěvu zámeckého parku a obory, kde jsem letos na jaře pořádal Vítání ptačího zpěvu (viz jinde).

Na hnízdě čápů už trénuje nesměle letecké dovednosti čtveřice mladých, všichni mají kroužky s poněkud zvláštním kódem, po celou dobu se neobjeví ani jeden z rodičů. Úspěšné hnízdění po loňském krachu, umožnila skvěle provedená úprava komína - vytvoření podložky. Díky za toto skvělé řešení patří pracovníkům technické správy zámku.

V oboře se snažím dohledat torzo hnízda, spíš jenom jeho základ, luňáka červeného, na které mě upozoronil Tomáš Kundera. Pár tohoto krásného dravce se sem přesunul počátkem května odjinud, kde byl asi rušený. Ke hnízdění ale, i přes pozorované páření, zcela jistě nedošlo. I tady se ozývá a poletuje několik rodin strakapoudů, tento víkend je asi termínem vyletování šplhavců.

Cestou k autu navštěvuji expozici sokolnicky vedených dravců a sov, která na prvním nádvoří byla zřízena v loňském roce. Pořizuju se svolením majitele několik snímků, dáme dlouhou řeč, vyjasníme si pozice a pohledy na různé věci. Zjišťujeme, že " jsou lidi různý a různý koníčky maj  " jak kdysi zpívala jakási rocková partička. Podstatné je s jakým zapálením, s jakou erudicí a jak citlivě svého koníčka provozuje.

Každopádně se na dravce radši dívám ve wildlife,  než sice dobře oštřené a nakrmené, ale upoutané na svých stoličkách nebo sedátkách.

Žně nabírají na otáčkách - obilné i řepkové.

Fotografie k článku