Za ptáky do Svaté země IV.

V noci je větrno a celkem chladno. Stany jsme nestavěli a spali jsme na chodníku v pozorovatelně. Nic moc pohodlí, ale dnes už budeme spát v posteli. Autopůjčovna se totiž zavírá dnes ve 13:00 a otevírá v neděli v 8:00. Jelikož v neděli odjíždíme autobusem v 8:20, rozhodli jsme se auto vrátit již dnes a v klidu se po zbytek pátku a v sobotu pohybovat po Ejlatu a blízkém okolí.
Zaznamenáme významnou diskrepanci na ukazatelích času. Zatímco mé rádiem řízené hodinky ukazují 5:00, mobily 7:00. Dle vycházejícího slunka to pak odhadujeme na 6:00. Až později se dozvídáme, že se v noci posouval čas na letní. Trochu netradičně ze čtvrtka na pátek…
Sbalíme věci (naposledy) a zajedeme na hajzlík a na zuby do birderského centra. Tam už je zase narváno, tak hned mizíme na severní pláž. Kubova parta tam včera pozorovala volavku proměnlivou a kulíka většího. Potloukáme se po pláži, prohlížíme každý kout – bohužel nic. Poslední zastávkou s naším zasraným Subaru je Holland park. Park je to hodně divoký, je to spíše uměle osazené vádí se zavlažovanou a jakž takž udržovanou zelení. Park je magnetem pro ptáky a díky stálé přítomnosti birderů je odtud hlášeno spousta zajímavých pozorování. Prolezeme park, ale kromě několika pěnic tureckých nás nic nepraští do nosu. Po těch dnech už nám většina ptáků připadá normálních. Sem jsme měli jít první den, poznamenal A. Chtěl jsem vidět ještě pěvce ryšavého, ale nemáme na něj štěstí.
Nastává doba vrácení auta. Napětí stoupá. Stříbrná lepicí páska fungovala výborně a nárazník tak neupadl celý. Před půjčovnou vyházíme věci a jdu vrátit klíče. Osazenstvo půjčovny je úplně jiné, tak to je blbé… Klíče si přebírá krásné mladé děvče s hlubokým dekoltem, ale my s napětím čekáme co řekne na zdemolovaný nárazník. Samozřejmě vyvalí oči, co to jako má být?? .. No, tak už to bylo, jenom jsme to lehce chytli tou páskou, aby to neupadlo úplně. Začne vše fotit mobilem a někam volat… Máte fotku? .. No jasně.. Minuty běží, slečna běhá kolem auta pořád někam volá. No, pojďte se mnou, nějak to musíme vyřešit… Do prdele. Pojištění škody nad limit spoluúčasti sice mám, ale sjednané zvlášť.. to bude papírů a jak znám pojišťovny tak určitě utřeme…  A na mé kartě je bloklých dva tisíce doláčů… Hm, to bude tanec….. It's ok. Bye bye…  Co?? Chvilku na slečnu civím, pak bafnu check out papír a mažu ven. No ty vole, tak to mi spadl kámen… Posrané auto. Příště jinou půjčovnu a hlavně lepší přípravu…
S pocitem lehkosti dotáhneme kufry do prvního hostelu. Sympatická paní nás ubytuje ve čtyřlůžáku. Spaní je na palandách, za které by se nemusela stydět věznice Mírov, ale máme soukromí a taky koupelnu. Dlouhá sprcha smývá třídenní špínu. Výborná schawarma ve stánku venku, studené pivo z ruského supermarketu a silně posilující odpolední chrupec.
Odpoledne vyrážíme do městského parku. Ten je ale birdersky nezajímavý – je tam spousta lidí. Podél pláží se ploužíme směrem severní pláž. Ve stánku si dáme první čepované pivo, malý kelímek za deset šekelíků. Vynikající. Promenády kolem pláží jsou plné rekreantů. Pozorování opeřenců na chvíli vystřídalo pozorování dvounohých, spoře oděných objektů. Po deseti dnech v divočině jsme museli vypadat jako tlupa pračlověků.
Na mole rozbalujeme stativák a pozorujeme moře. Krásně a zblízka pozorujeme několik racků bělookých. Asi za hodinu se šouráme zpět do hostelu.
Na recepci je veliká zářivá cedule NO ALCOHOL!!! S vychlazenýma plechovkama teda sedáme úplně do kouta zahrady. Nevím, jak vážně nařízení berou, asi spíš nechcou aby se jim tam pořádaly večírky… Popíjíme pivo, dopisujeme birdlist a plkáme. Celý hostel je bohatě vyzdoben artefakty jakéhosi naivního umění. Docela cool.

Vůle ke vstávání z relativně pohodlných kanafasů je značně ochablá. V osm se vyhrabeme na recepci. Paní vytírá hadrem podlahu a nedůvěřivě si nás měří: Tomuto říkáte brzo ráno??? Co vy jste to za birdwatchery… Ano, plán byl jiný, ale je poslední den našeho zájezdu a trocha toho lenošení je jistě na místě. Posnídáme a uložíme velké kufry do úschovy.
Venku skočíme do taxálu a hurá do Holland parku. Pěvec ryšavý stále chybí… Bohužel, ani po hodině a půl prolézání křovin nic… Teda, nic nového, jinak ptáků je samozřejmě hodně. Podél hlavní silnice míříme do birderského centra. Tam potkáváme třetí českou birderskou výpravu ve složení Grünwald-Mach-Boháč. Přijeli včera a jejich tah na branku je o několik levelů výš než u nás. Chvilku pokecáme a popozorujeme.
Vyrážíme směr severní pláž – vykračujeme podél datlového háje ve snaze vyplašit a zahlédnout včelojeda chocholatého. Bohužel i tenhle druh nám zůstane skrytý. Jdeme podél kanálu, kde se to hemží bahňáky, racky a dalšími. Na severní pláži je plno lidí – je sobota a všude jsou karavanisti, grilující skupinky a vůbec cvrkot. Notně ušlapaní a propocení vděčně hupsneme do Rudého moře. Voda je příjemně chladivá a osvěží. Pokračujeme dál po plážových promenádách a obhlížíme ad F v s.š. Hezké.

V motelu sbalíme velké kufry a opět taxi přejíždíme do našeho posledního ubytování. Pan taxikář s obyčejnou limuzínou nás přesvědčuje, že naše čtyři obří kufry opravdu naloží, že to není problém. Opravdu. Tři kufry jaksi narve do zavazadlového prostoru a O skořepiňák (kterému důvěrně říkáme ponorka) přiváže provazem na horu na jakousi nosnou konstrukci.
Poslední ubytko je fakt super. Je to opět hostelového typu, ale v rodinné vilce. Kolem je parádní zahrádka s mnoha možnostmi posezení. Personál je kompletně ruský, proto samozřejmě ví o možnosti jak i o sabatu sehnat pivo. Po sprše a instantních nudlích už posedáváme na zahrádce a užíváme posledního večera.

Ráno balení, vážení kufrů a taxi na autobusák. Jsme tam brzo, na nástupišti postává jenom pár Rusů. Vyzvedneme na informacích objednané lístky.
Autobusák je hotový ráj pro A. Je totiž plný vojáků a hlavně vojaček, které se přesouvají ke svým posádkám. Obchází halou a každou chvilku reportuje: podívejte se jakou má v té uniformičce prdýlku. To je krása. Myslíte že by se mnou jela do Milotic? Tam by na vojnu nemusela, akorát do sadu… Když ho tak pozorujeme tak přicházíme k závěru, že ten s náma zpět nepojede. V trenclách a v kroksách s tím chlípným úsměvem na rtu – toho musí nutně sbalit pořádková policie… Nesbalili.
Na nástupišti to houstne. Za chvilku je jasné, že počet cestujících pravděpodobně překročí kapacitu autobusu. Když autobus přijede, vypukne značný chaos. Lidi rvou kufry do zavazadlového prostoru a ze všech sil se tlačí do dveří. Hm, tak to vypadá blbě. V tom přijíždí další autobus, ten je ale už ze třetiny plný. Rveme naše kufry ven, překládáme do dalšího autobusu. Jenom co se nám podaří nasednout, řidič zavírá dveře a na nástupišti nechává minimálně třicítku lidí. Že za chvilku přijede ještě nějaký autobus. No, tak to nemají moc dobře vymyšlené…
Cesta na stojáka v autobuse je úmorná. Rozlučkový večírek přinesl pár piv a lahev vína, které teď vytváří v mém těle nelibé pocity… Mara, podaj sáčok – pronese robustní Slovák kousek ode mě a začne ...

Chvilku postáváme venku a pak se zařadíme do fronty označující náš let. Odbavení začne, až jsou hotoví všichni pasažéři předešlých letů. Nejdříve pokec u security. Pohledná slečna nám položí několik zákeřných otázek, jako odkud se s O známe, kde jsme byli a kam letíme. Pas nám polepí žlutými nálepkami, na které napíše sérii záhadných znaků. Následuje prohlídka zavazadel rentgenem. Zatímco mě za rentgenem posílají rovnou k odbavení Ryanair, O a A musí da důkladnou prohlídku. Musí rozebrat foťáky a podstoupit mnoho dalších procedur. Všechno trvá strašně dlouho… Hodím velkou tašku na odbavení a chystám se vstoupit do bezcelní zóny. Chlapík hledí na můj pas luští znaky na žluté nálepce. Nene, to není ta správná nálepka. Musíte na rentgen s taškou…. Ale, tam už jsem přece byl. Odvádí mě zpět, kde se s mým pasem v ruce dlouze dohaduje s dalšími lidmi…. Kde máte velkou tašku… No odbavenou přece… Jak vypadala… Šedá… S kolečkama?... Jo, s kolečkama… S jakýma kolečkama?... Rozhovor se vede v tomto duchu. Z pasu mi strhnou tu žlutou nálepku. Tak asi tady zůstanu. Za dalších deset minut přijde další člověk, vyloví odněkud žlutou nálepku jiných rozměrů a řekne good bye. No ty vole, to byly nervy.
Dál už to jde ráz na ráz. Letadlo kupodivu odlétá včas i přes tu plejádu chaotických kontrol. Odpoledne letiště Bratislava a cesta krásně zelenou a voňavou krajinou domů. Tak a je to.
 

Fotografie k článku

Komentáře: