Zeleninový hon

Žádné strachy nebudeme střílet po mrkvi nebo brokolici nebo nahánět kapustu. Zeleninový hon, je aktuálně jedno ze dvou míst v naší republice, dalšími jsou severočeská výsypková jezera, které jako magnet přitahují kované i amatérské pozorovatele ptáků. Tyto místa totiž přitahují v neskutečných počtech s několika raritními záležitosmi objekty jejich zájmu. 

Na obou místech za těmi koncentracemi opeřenců nejspíš můžeme hledat prudké větry atlantických bouří. Zatímco na severu Čech jsou to rarity jako racek šedý, potáplice lední, kajka mořská a mnoho dalších - na jihu Moravy se letos jedná o výjimečně vysoké počty severských hus běločelých. Nárůst početnosti je patrný hlavně v posledních dnech, proto ji dávám do možné souvisloti s nedávným přechodem tlakové níže Oskar.  Tu opět, jako už několikrát v této zimě, doprovázely pro nás nezvykle silné nárazovité vichry.

Obrovská hejna hus se pravidelně pasou na polích poblí nocovišť. Letos si oblíbily tratě v okolí Vlasatic a Nové vsi s poetickým názvem Zeleninový hon. Celkový počet lze jen odhadnout. Odhady i poměrně zkušených sčitatelů se výrazně liší a kolísají od třiceti až po sto tisíc (!!!) jedinců. V té mase hus běločelých se vyskytují i bonbonky v podobě hus malých, několika bernešek bělolících a bernešek rudokrkých, husice rezavé (původ ?) a výjimečným zjevem nakonec je jedna berneška tmavá.  

Pozorování takového množství hus pro mě bylo silným zážitkem. Na okresní silničce poblíž pastviště jsem strávil několik hodin. Ptáci se v různě velkých hejnech neustále přesouvali sem a tam, tam tisícovka přilétla, jinde zase odlétla. Občas se na okraji pasoucího se hejna vynořila berneška bělolící nebo husice rezavá. Sem tam bylo možné naopak uvnitř té obrovské masy narazit na bernešky rudokrké. V jednu chvíli jsem měl okraj velkého hejna jako na dlani snad jen stopadesát až dvěsta metrů daleko.

Právě tehdy se mě podařilo vyfotit a odečíst dvě límcované husy běločelé - viz extra článek v sekci zajímavosti. Jedna značená v Maďarsku a druhá, což je mnohem zajímavější, značená na hnízdišti daleko na severu Ruska resp. později jinde v Rusku. Detaily je možné najít v přiloženém životopisu. Spolu s nimi poblíž bernešky bělolící se pase i divně vybarvená husa běločelá s výrazným světlým pásem na hrudi. Marně si lámu hlavu z jakého smíšeného manželství takový pták mohl vzniknout nebo jestli je to jen nějaká porucha zbarvení (?).

Na plochu přede mnou přilétali další a další ptáci. Těšil jsem se, že si prohlédnu zblízka i tu nejvzácnější - bernešku tmavou. Bohužel lovecké choutky samice raroha velkého tzto moje sny zhatily. Objevila se zničehonic nad hejnem a způsobila v něm dokonalý chaos a paniku. Aktivně zaútočila na několik hus a prohnala je daleko až k větrolamu, aby se po chvilce vrátila a vítězoslavně kroužila nad úplně prázdným polem ... po pár minutách sama odlétla někam nad nedaleký Novoveský rybník.

Husy zmizely. Evidentně využily toho ataku k tomu, že odlétly na vodu, vykoupat se a umýt nožky dokonale obalené hlínou. Posvačil jsem a otočil auto směrem k Pálavě.

Ozimy na kterých se pasou asi dostávají zabrat, ale je prokázané, že pokud se ptáci pasou na zmrzlých plochách dochází k zaštípávání rostlinek. Takové obilí zregeneruje a obrazí a na pastevních plochách není z hlediska výnosů nic znát. Naopak je perfektně organicky pohnojená.  :-) Jiná situace nastane, pokud se ptáci pasou na obměklých plochách, kdy už může dojít k vytažení rostlinek i s kořeny. Takové porosty mohou být poškozené. K odměku naštěstí u nás dochází vesměs až po odletu hus na jejich hnízdiště někdy v polovině února.

Kontrolu lomu a pozorování zedníčka u Klentnice jsem zabalil při pohledu na zablácené pohorky dvou birdwatcherů a hlavně jejich čerstvé zprávě, že "motýlek" není momentálně přítomen a asi šmejdí v štěrbinách nedaleké Soutěsky. Popojel jsem tudíž do Pavlova a zkontroloval místní osádku hvízdáků - pískačů. Letos jich v okolí jachtklubu tráví zimu celé čtyři stovky ! Však taky byli zdaleka slyšet. Nicméně jsou silně ostražití a i přes maximální snahu, mě po chvíli okraj hejna zmerčil a frrr, všichni ptáci odlétli daleko od břehu. Poláka velkého s divným zobákem jsem nenašel ani na vodě ani na fotkách. Hoholi, morčáci velcí a bílí, nějaké kaholky. Spousta lysek černých a břeh nádrže lemovaných souvislou vrstvou schránek sláviček.

Kromě všech těch vrubozobých dnes hodně potěšili další skřivani polní, první špačci obecní, cvrčaly u Starého rybníka a holubi hřivnáči u Zaječí. Jaro už pomalinku vystrkuje růžky. Konečně. Příští sobotu ještě budu slaměný vdovec, předpověď počasí je zatím víc než optimistická. No prostě, už asi vím, kde se budu vyskytovat.

Fotografie k článku