Život na rybnících v době zámrzu

Mohlo by se zdát, že život na rybnících v době zámrzu musí být, jak říká jeden klasik " nuda šeď - nuda šeď ". Jenomže zmýlená platí. Díky Bohu se o tom přesvědčuji i během dnešní bleskové návštěvy Písečných nebo taky Písečenských rybníků u Hodonína.

Dopolední polojasno mě optimisticky naladilo, oblačné poledne mírně zchladilo. Když startuju auto, souvislá šedá tapeta zatahující oblohu od jihu mě vrací do reality. Ponurou náladu ještě dotvrdili havrani, kteří se pravidelně touhle dobou v dlouhých řadách pomalu, velmi pomalu sunou na nocoviště. Je jich tu každý den kolem pěti tisíc a v různě velkých skupinách, ale i sólově;  předvádí v tom silném protivětru neskutečnou leteckou show. Umět toto některý z akrobatických pilotů, tak má doma pěknou sbírku medailí, uvažuju potichu. Člověk by na tu krásu mohl hledět do nekonečna, ale je čas vyrazit.

Nenechal jsem se odradit a udělal jsem dobře. Dvorský rybník totiž odolal mrazivému sevření a jsou na něm velké plochy volné hladiny. Nezvykle velký počet kachen divokých - odhaduji tak 2500 ptáků, oživují zdálky bíle svítící sameček ostralky štíhlé a skupinka asi 12 čírek obecných. Snažím se najít další méně běžné druhy kachen a celkově tu společnost sečíst. V tom do kaček jako když střelí a v mžiku jsou všechny ve vzduchu.

Ihned zvedám hlavu k potemnělému nebi - a skutečně, je tady. Nad rybníkem pátracím krouživým letem přeplachtil mladý orel mořský. Impozantní dravec s rozpětím křídel až 240 cm.  Dodnes nevím podle čeho ptáci dole na vodě (nebo na zemi) tak přesně poznají, jestli je dravec na lovu anebo jen tak přeletuje. Budou tam stejně jemné projevy a "gesta", asi hodně podobné například vzájemnému chování mezi lvy a býložravci v afrických savanách. Každopádně orlan ve mžiku nečekaně zrychlil a provedl sice neúspěšný, ale bleskový výpad na zbytek březňaček, které zůstaly sedět na vodě. Většina ptáků se potápí a vytváří si evidentně osobáky, orel nabírá výšku a odlétá směrem ke Zbrodu.

Hejno asi osmdesáti volavek bílých za opačnou hrází Kyjovky na Komárovském rybníku na dravce nereagovalo vůbec. Apaticky postávaly na ledě. Alespoň ty, které jsem měl možnost zkontrolovat monokulárem nebyly kroužkované, holt není každý den posvícení.

Mutěnické rybníky oživuje jediná větší skupina ptáků na čtvrtém Výtažníku. Napočítám 4 labutě velké a 148 lysek černých, do toho od Kyjovky zapíská proletující ledňáček říční. Toto nedobrovolné sdružení ptáků, kromě toho; že jedna ze čtyř labutí má krom ocelového ringu s velkým B...  na levé noze, taky kruh plastový tmavě-žlutý s počínajícím kódem zřejmě 51M..., je zajímavé dalším úkazem.

Interdruhový kleptoparazitismus se to chování zove vědecky - v praxi jde o odcizení potravy získané jiným jedincem, jedincem obratnějším rychlejším nebo jako v našem případě větším.  Malá skupina velkých ptáků (labutě) aktivně kmitá mezi intenzivně se potápějícími malými ptáky (lysky) a bere jim žrádlo od a často přímo ze zobáku. Labutím je hej, každá má k ruce, pokud jsem dobře počítal, přesně třicet sedm krmičů. Po volavkách bílých tu dnes není ani vidu, ani slechu.

O chvíli později, to už za předčasného šera, počítám z hráze Jarohněvického přes 100 bílých skvrnek na opačném břehu rybníka. Volavky bílé se z Mutěnic přesunuly sem.

Cestou k Mistřínu už jenom zmerčím útok hnědého motáka pilicha, který se vynořil z pole od Kostelíků, do poměrně velkého hejna, nejméně čtyř set  kvíčal. Ptáci se už téměř potmě rozprsknou na všechny strany, pilich nízkým letem přetahuje pod Kumbálek. Husy běločelé jsem dnes v okolních polích nezjistil. Spěšně sjíždím z cyklostezky a jaksi samovolně, možná pod vlivem melancholického podvečera, jsem vzpomněl veršů neveršů kyjovského untrgrunta a vinaře Miloše Kolbela:

" Stesk po zapomínaném  na podzim  je pozůstatek z doby  když jsme byli ptáci

Soucítění s neznámými   když jsme byli bylinami

A radost ze střídajícího  je vzduch a voda "

Fotografie k článku